Přístup do registru

[vc_row css_animation=““ row_type=“row“ use_row_as_full_screen_section=“no“ type=“full_width“ angled_section=“no“ text_align=“left“ background_image_as_pattern=“without_pattern“][vc_column width=“1/6″][/vc_column][vc_column width=“2/3″][vc_column_text]

Vedení registru zabezpečují tzv. evidenční orgány, což je zejména mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny či Senátu Parlamentu ČR, ředitel Krajského úřadu anebo tajemník obecního / městského úřadu. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů má každý právo nahlížet do registru oznámení o činnostech, oznámení o majetku a oznámení o příjmech, darech a závazcích a to dle vlastního výběru buď osobně anebo v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě. Pro přístup do registru je dle zákona nutné ověřit totožnost žadatele, což v praxi probíhá doručením doporučeného dopisu do vlastních rukou či v lepším případě doručením do datové schránky žadatele. Přístupové údaje a heslo by mělo být evidenčním orgánem přiděleno „bez zbytečného odkladu“, což však v mnoha případech nefunguje.

Zákon bohužel nestanoví, za jak dlouho má být přístup povolen ani jak dlouho má trvat. Neomezeně dlouhý přístup, či přístup v trvání jednoho roku však poskytuje pouze mandátní a imunitní výbor Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR, Jihomoravský kraj, Karlovarský kraj, Pardubický kraj, Ústecký kraj a kraj Vysočina.

Na opačném konci spektra nacházíme řadu krajů, které poskytují pouze jednodenní (!) přístup do registru. Takto omezuje právo na informace kraj Královéhradecký, Liberecký, Moravskoslezský a Zlínský. Tímto způsobem omezený přístup nekoresponduje ani s poučením uvedeným na oficiálních webových stránkách http://www.stretzajmu.cz/, dle kterého „na základě přiděleného uživatelského jména a přístupového hesla lze nahlížet do registru v elektronické podobě po dobu 48 hodin od prvního přístupu do registru“.

Kraj Jihočeský a Olomoucký pak poskytl přístup shodně na 8 dní.

Absolutně nejhorší zkušenosti máme s krajem Plzeňským, Středočeským a dále s Hlavním městem Prahou. Ve všech třech případech bylo nutné o přístup žádat opakovaně. Středočeský kraj opakovaně poskytl přístup pouze na 4 dny, z čehož dva dny vždy připadly na víkend a dva dny na vypravení a doručení zásilky žadateli. Hlavní město Praha sice poskytlo na přístup do registru 9 dní, avšak v prvním případě zaslalo zásilku na jinou než v žádosti požadovanou adresu a adresát si ji z tohoto důvodu ve lhůtě nevyzvedl. Druhou zásilku pak adresovalo sice již na správnou adresu, avšak přidělené heslo nefungovalo. A konečně Plzeňský kraj rovněž opakovaně poskytl hesla, která nefungovala. Navíc plzeňským krajem spravovaný registr neumožňuje vyhledávání podle jmen veřejných funkcionářů a veškeré zde umístěné soubory jsou nazvané pouze „dokument.pdf“. I v případě, že by se občan zajímal například pouze o hejtmana kraje, musí si projít veškeré zde zpřístupněné dokumenty a metodou pokus omyl hledat a hledat. Je opravdu problém ukládat data pod jmény jednotlivých veřejných funkcionářů?

Z výše uvedeného vyplývá, že některé evidenční orgány informace poskytují jen velmi nerady, popřípadě s poskytováním přístupových údajů nemají dostatečné zkušenosti a potýkají se opakovanými technickými problémy. Ať už toho či onoho důvodu nedokáží evidenční orgány zajistit přístup pro žadatele dostatečně rychle a efektivně. V konečném důsledku pouhé získání přístupu do registru „bez zbytečného odkladu“ trvá i několik měsíců. Každý evidenční orgán navíc určuje nejen rozsah doby, po kterou bude moci žadatel nahlížet, ale rovněž i rozsah možného nahlížení. Nejčastěji jsou žadateli zpřístupněny pouze informace za poslední kalendářní rok, nikoli i za roky minulé, byť k takovému zužování informací nevidíme nejmenší důvod.

[/vc_column_text][vc_empty_space height=“50px“][/vc_column][vc_column width=“1/6″][/vc_column][/vc_row]