Praha

V roce 2017 jsme se dověděli o možném podhodnocení nájmu prostor pro dialyzační středisko v Nemocnici Na Homolce. Podali jsme žádost o informace na veškeré smlouvy mezi nemocnicí a společností B. Braun Avitum, která dialýzu provozuje od r. 2007. Obdrželi jsme smlouvy se začerněnými údaji o cenách nájmu.

Museli jsme tedy podat správní žalobu a čekat 3 roky, než jsme u soudu vyhráli a ceny vysoudili. Ovšem 3 měsíce po podání naší žádosti se začaly dít věci. Vedení nemocnice zatlačilo na B. Braun a po 10 letech zvedlo nájem alespoň o 10% a přidalo inflační doložku. Někdy stačí i dobře mířená otázka a dějí se divy.

Jednou z největších překážek v přístupu k informacím byl tradiční ping-pong mezi povinným subjektem a jeho nadřízeným orgánem. Povinné subjekty často nerespektovaly právní názor nadřízeného orgánu a i přes několikerá zrušující rozhodnutí odmítaly poskytovat informace. V takových případech mohl žadatelům pomoci pouze soud, který jediný disponoval pravomocí uložit povinnost informace poskytnout.

Novela zákona o svobodném přístupu k informacím z roku 2020 tuto pravomoc svěřila i nadřízeným správním orgánům. K lepšímu vymáhání práva na informace ale nedošlo, neboť povinné subjekty přišly s novou taktikou, jak informace neposkytovat.

V souvislosti s kontroverzními nákupy zdravotnického materiálu během koronavirové krize vstoupila do popředí osoba Marka Broscheho. Náměstek ex-ministra Vojtěcha ovšem neorganizoval pouze stamilionové nákupy na Ministerstvu zdravotnictví. Na podnět investigativního novináře jsme se v srpnu tohoto roku začali zabývat podezřelým zakázkami, které v minulosti administroval pro Nemocnici Na Františku. Zjistili jsme, že u mnoha zakázek, které Marek Brosche pro nemocnici administroval, byl ve střetu zájmů s dodavateli. Podali jsme proto podnět na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

V květnu tohoto roku jsme se na podnět oznamovatele začali zabývat nájemními smlouvami reklamních ploch, které pro hlavní město Prahu spravuje její příspěvková organizace Technická správa komunikací. Ta pronajímá přes dvě stě mostních lávek za desetinásobně nižší cenu, než je cena srovnatelných reklamních ploch v Praze. Vedení TSK navíc nevýhodnou smlouvu nevypovědělo ve smlouvou stanoveném okamžiku, čímž prodloužila její trvání o dalších deset let. Naše trestní oznámení na porušení povinnosti při správě cizího majetku policie nyní odložila. Praha tak nadále tratí ročně až 18 milionů korun.

V roce 2016 Oživení podalo trestní oznámení na představitele Městské části Praha 1 za porušení povinnosti při správě cizího majetku. Dle našeho názoru Praha 1 tyto domy od počátku trvání Smlouvy o správě, údržbě a opravách nemovitostí (dále Smlouva o správě) pronajímá nevýhodně. Zastupitelé si  kvůli tomu dokonce nechávali zpracovat posudky, které shodně tvrdili, že je pronájem nevýhodný. Přesto smlouva pokračuje.  V roce 2008 obdržela MČP1 za oba domy částku 1,8 milionů korun v roce 2015 částku 2,3 milionů korun. Výnosy z domů přitom mohou být podle posudků kolem 8 až 10 milionů korun ročně. Policie však případ odložila a na náš podnět reagoval státní zástupce, že se částka odváděná městské části postupně zvyšuje, byť o pouhé desítky tisíc korun ročně. Že Vám to nedává smysl? Nám také ne…

V březnu 2016 jsme podali trestní oznámení na pana Ing. Radka Svobodu. Dle našeho názoru překračoval své kompetence šéfa odboru správy majetku na Magistrátu hlavního města Prahy (HMP), když poskytoval soukromým investorům bezúplatně stavební potenciál městských pozemků. Tím podle nás porušoval nejen zákon o úřednících,...

ÚOHS potvrdil, že se v ČR nakupují léky a zdravotnický materiál v rozporu se zákonem. V precedenčním rozhodnutí dal Oživení, EconLabu i Evropské komisi za pravdu a pokutoval zadavatele za jinak typickou praxi v sektoru zdravotnictví. Dosavadní zneužívání výjimky ze zákona o zakázkách tak nepřímo mohlo umožnit i udělování množstevních bonusů od farmaceutických firem. 
V souvislosti s předešlou kauzou Českomoravské komoditní burzy jsme se obrátili i na OTE, a.s. (Operátor trhu s elektřinou) s žádostí o informace. Jelikož společnost OTE, a.s. byla zřízena organizační složkou státu (Ministerstvem průmyslu a obchodu) a Česká republika ve společnosti vlastní 100%, nepočítali jsme ani s možností, že by nám společnost nechtěla vyhovět. Věc se nyní dostala až k Ústavnímu soudu.

Zdálo by se, že 16 let účinnosti zákonů o územních samosprávách bude již dostatečně dlouhá doba na to, aby se vyjasnila tak základní otázka, jako který orgán je oprávněn změnit stanovy městské obchodní společnosti. Bohužel, až nyní to musí konečně definitivně rozhodnout pražský městský soud.