ZSZ klade na různé veřejné funkcionáře různě intenzivní omezení. Nejpřísnější omezení jsou kladeny logicky na veřejné funkcionáře s největší rozhodovací pravomocí – např. Členové vlády, vedoucí ústředních správních úřadů nebo členové bankovní rady ČNB (viz. § 2 odst. 1 písm. c) až m ZSZ) Tito veřejní funkcionáři v zásadě nesmějí být zaměstnáni pro nikoho jiného než pro Českou republiku. Nesmí tedy podnikat ani být v orgánech “soukromých” podnikajících právnických osob. Výjimkou z těchto zákazů je správa vlastního majetku, což může být v některých případech poměrně sporné.
Po novele ZSZ z roku 2016 bylo poslaneckými novelami přidáno ještě několik dalších omezení. Nově se nemůže o veřejnou zakázku (a to ani o zakázku malého rozsahu) ucházet společnost, ve které vlastní alespoň čtvrtinový podíl člen vlády nebo vedoucí ústředního správního orgánu. (viz § 4b ZSZ) Stejně tak nesmí zmíněná společnost obdržet ani dotaci či investiční pobídku. (viz § 4c ZSZ) Pro všechny “politické veřejné funkcionáře” (§ 2 odst. 1 ZSZ) pak nově platí zákaz provozovat či vlastnit média (rozhlas, televizi či periodický tisk) (§ 4a ZSZ) Pro úplnost dodejme, že oba tyto paragrafy jsou předmětem zkoumání Ústavního soudu.
Efekt “otáčivých dveří” (revolving doors)
Přesouvání veřejných funkcionářů z veřejného do soukromého sektoru je znám jako efekt otáčivých dveří. ZSZ řeší eliminaci tohoto rizika pouze ve vztahu k nadlimitním veřejným zakázkám. Veřejný funkcionář se tak po dobu jednoho roku od skončení své funkce nesmí dostat do pracovněprávního vztahu ani se stát podílníkem ve společnosti, která vyhrála nadlimitní veřejnou zakázku, o které v posledních třech letech veřejný funkcionář rozhodoval. To platí i pro její dceřinné společnosti. (viz § 6 ZSZ)
Nově obsahuje zákon i sankci za takové jednání ve formě pokuty ve výši od 25,000,- Kč do 500,000,- Kč(viz § 23 odst. 3 písm. c) ZSZ). Jde o vůbec nejvyšší pokutu, jakou lze veřejnému funkcionáři podle tohoto zákona udělit.