Pojem whistleblowing pochází z anglického sousloví „to blow the whistle“ (doslova zapískat na píšťalku) a přibližně od počátku 70. let 20. století se vžil pro upozornění na nekalé praktiky na pracovišti. Pojem má evokovat představu varovné píšťalky, která zazní, když se nehraje podle pravidel..

Kdybyste viděli na ulici zloděje okrádat jiného člověka, pravděpodobně byste na to upozornili. Stejně tak asi nebudete stát stranou, když na hřišti jedno dítě začne ubližovat druhému. Snažit se zamezit nesprávnému jednání je zkrátka přirozené a normální.

Ovšem v práci to tak jednoduché není. Zaměstnavatel se vám může pomstít, v nejhorším i vyhazovem. A pak je tu tlak kolegů. Proto je nesmírně cenná odvaha všech, kteří upozorní na nekalé praktiky ve firmách nebo institucích. Tito lidé pomáhají nastavovat férové prostředí, bojují proti korupci a v důsledku tedy šetří peníze nás všech. A mnohdy také zachraňují lidské životy.

V zásadě kdokoli. Nejčastěji se s nekalým jednáním setkáváme v práci. Upozornit na něj tedy můžete i vy bez ohledu na to, v jaké pozici se nacházíte. Můžete být zaměstnanec v pracovním nebo služebním poměru, dodavatel, stážista, odborník, dočasný pracovník, externí poradce anebo dokonce bývalý zaměstnanec či někdo, kdo se o věci dozvěděl od blízkého člověka.

V angličtině se lidem, kteří se takto ozvou, říká whistleblowers (doslova ti, kteří pískají na píšťalku). Pojem má evokovat rozhodčího, který pronikavým pískáním upozorňuje na porušování pravidel.

Právo informovat nebo zveřejnit informace o nekalých praktikách je dané svobodou projevu a zároveň jde o výraz vlastních morálních hodnot i uvědomění si své odpovědnosti vůči společnosti.

Jakékoli jednání, které ohrožuje život, zdraví, svobodu, bezpečnost či další veřejné statky. Může jít například o neoprávněné nakládání s veřejnými penězi nebo o aktivity poškozující životní prostředí. Právně rozeznáváme tři druhy nekalého jednání: trestný čin, přestupek a jiné porušování zákonné povinnosti.

Pro laika není jednoduché poznat, o jaký druh se jedná. Závazné posouzení mají na starosti státní orgány, tedy obvykle soudy, policie nebo státní zastupitelství. Pokud si nejste ve svém případě jistí, jestli máte co dělat s trestným činem, přestupkem nebo jiným porušením zákonné povinnosti, spojte se s naší právní poradnou. Případně si také můžete o jednotlivých typech přečíst více v našem slovníku:

Trestný čin

Přestupek

Jiné porušování zákonné povinnosti

• nestihli jsme schválit česká zákon, ale od prosince 2021 platí povinnosti vyplývající z přímé účinnosti Evropské směrnice.

• povinnost zavést vnitřní oznamovací systémy mají státní úřady, samosprávy nad 10 tisíc obyvatel a další veřejné instituce, přehledně je to sepsáno v metodice ministerstva spravedlnosti

• soukromý sektor do schválení českého zákona tuto povinnost nemá, což ale neznamená, že se nemůže připravovat. Povinnost budou mít s největší pravděpodobností firmy nad 50 zaměstnanců.
• ochranu mají oznamovatelé, kteří oznámí porušení evropského práva v 10 směrnicí vymezených oblastech. Rozšíření na další porušení přinese až český zákon.
• ani evropská směrnice ani návrh českého zákona nesledují motiv oznamovatele. Ale v případě vědomě nepravdivého oznámení může být oznamovatel sankcionován pokutou.
• směrnice i návrh českého zákona upřednostňují oznámení uvnitř organizací. Ministerstvo spravedlnosti nyní spravuje tzv. externí oznamovací kanál. Je ovšem čistě na oznamovateli, který způsob oznámení využije - zda věří vlastnímu zaměstnavateli, nebo spíše ministerstvu, případně policii nebo správním úřadům. (Kapitola II, článek 7 EU Směrnice: 2.   Členské státy vybízejí k podávání oznámení spíše prostřednictvím interních kanálů pro oznamování před využíváním externích kanálů pro oznamování, pokud lze porušení účinně řešit interně a pokud se oznamující osoba domnívá, že nehrozí odvetná opatření.)