Za poskytnutí informace se neplatí žádný správní poplatek. V běžných případech jsou povinné subjekty oprávněny podle § 17 InfZ požadovat pouze úhradu tzv. materiálových nákladů – tj. zejména nákladů na pořízení kopií listin, opatření technických nosičů dat (CD/DVD, diskety) a nákladů spojených s odesláním informací žadateli (poštovné). Povinný subjekt dále může za určitých okolností žádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací – např. za práci úředníka, kterého musel zvláště vyčlenit na vyhledání předmětné informace.
Rozsah nákladů na vyhledávání informací bývá povinnými subjekty vykládán velmi rozdílně a může se jednat o poměrně vysoké částky. Žadatel však není zcela bez ochrany, viz níže. Pokud má povinný subjekt v úmyslu požadovat po žadateli úhradu za poskytnutí informace, musí tuto skutečnost spolu se specifikací úhrady (tj. její výši a zdůvodnění výše úhrady) písemně oznámit žadateli před poskytnutím informace. V opačném případě je povinný subjekt povinen informace poskytnout bezplatně. Zákon o svobodném přístupu k informacím však bohužel jednoznačně nestanoví, zda povinný subjekt ztrácí nárok na úhradu nákladů i za situace, kdy o úhradu nákladů žadatele požádá až po uplynutí lhůty pro poskytnutí informace. Z logiky věci by to tak mělo být, výslovné ustanovení zákona či alespoň rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o této otázce zatím chybí.