11 Dub Státní podniky a jiné obchodní společnosti 100% vlastněné veřejnoprávní korporací jsou nadále povinnými subjekty podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Co ale s těmi, které jsou vlastněné veřejným sektorem pouze majoritně?
Výklad pojmu veřejné instituce v § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jakožto jednoho z povinných subjektů poskytovat informace podle tohoto zákona, se historicky delší dobu vyvíjel. Od začátku roku 2007 se ve světle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 260/06, přezdívaném „Letiště Praha“ pojem veřejné instituce ustálil na základě testu převažujících znaků té které právnické osoby. Znaků bylo celkem pět: i) povaha právního jednání při vzniku právnické osoby, ii) povaha zřizovatele, iii) povaha subjektu, který fakticky právnickou osobu ovládá, iv) povaha subjektu, který vykonává nad právnickou osobou dohled a konečně v) účel, ke kterému byla právnická osoba zřízena a který svou činností naplňuje.
Na základě výše zmíněného nálezu pod pojem veřejné instituce spadal i polostátní, většinově vlastněný energetický gigant ČEZ. Ten se žadatelům o informace nicméně vehementně vzpouzel od samého začátku, přičemž nakonec dosáhl v roce 2017 kontroverzního rozhodnutí IV. senátu Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1146/16, na základě kterého již za veřejnou instituci považován nebyl. IV. senát se tehdy odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu a řekl, že nelze postavení veřejné instituce přiznat obchodní společnosti, jejíž postavení se řídí zákonem o obchodních korporacích, pokud by stát, územně samosprávný celek nebo jiný povinný subjekt podle zákona o svobodném přístupu k informacím nebyly jejími jedinými společníky, případně pokud by všichni její společníci nesestávali z těchto subjektů. Při svém rozhodnutí se odvolával na čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanovuje, že povinnosti lze ukládat jen a pouze na základě zákona, přičemž pojem veřejné instituce je natolik neurčitým, že povinnosti vyplývající z takového postavení nelze nést k tíži soukromoprávním subjektům. Jinými slovy – jak by k tomu přišli ti minoritní akcionáři, kdyby jejich majetek podléhal zákonu o svobodném přístupu k informacím?
Bohužel od té doby se nám tu vyvinul takový nešvar. Totiž i obchodní společnosti, které jsou 100% vlastněny veřejným kapitálem si nález ČEZ vyložily tak, že nemusí poskytovat vůbec žádné informace.
Jelikož jsme byli toho názoru, že nález ČEZ nemůže dopadat na 100% vlastněné podniky státu nebo jiných veřejnoprávních korporací, obrátili jsme se na Ústavní soud s naší stížností ve věci státní akciové společnosti OTE. V ústavní stížnosti jsme poukazovali na rozpor mezi právními názory v nálezu ČEZ a dřívější argumentací pléna Ústavního soudu v nálezu Letiště Praha.
Když se II. senátu Ústavního soudu, který rozhodoval o naší stížnosti, nepodařilo prosadit nové stanovisko pléna, které by upřesnilo a sjednotilo výklad pojmu veřejná instituce, musel se rozhodnout, který právní názor bude v dalším řízení zohledňovat. Hrálo nám do karet, že začátkem roku 2019 Ústavní soud rozhodl, že zákon o registru smluv je ústavně konformní. Zákon o registru smluv je totiž komplementární úpravě v zákoně o registru smluvzákonu o svobodném přístupu k informacím. II. senát Ústavního soudu tak došel k názoru, že jakékoliv společnosti 100% vlastněné státem nebo jinou veřejnoprávní korporací (tj. města, obce, kraje, svazky obcí, profesní komory) a to i ve společenství vícera veřejnoprávních korporací nebo prostřednictvím jiných právnických osob, jsou veřejnými institucemi podle zákona o svobodném přístupu k informacím a musí poskytovat informace.
Otázka nyní ovšem zůstává, co se společnostmi, které jsou jako ČEZ vlastněny veřejným sektorem pouze majoritně?
„Pokud by se IV. senát při rozhodování o nálezu ČEZ chtěl odchýlit od právního názoru dříve vyjádřeného v nálezu Letiště Praha, pak by musel aktivovat sjednocovací mechanismus pléna podle ustanovení § 23 zákona o Ústavním soudu, jak neúspěšně učinil nyní II. senát. Protože se tak ale nestalo, měl zřejmě za to, že i nadále má platit právní názor, podle něhož veřejnou institucí je i taková obchodní společnost, u níž převažují znaky typické pro veřejné instituce (zejména převažuje majetková účast státu nebo veřejnoprávní korporace).“
Ve světle posledního rozhodnutí Ústavního soudu tak i dle našeho mínění nadále platí právní názor založený na testu převažujících znaků ve smyslu nálezu Letiště Praha. Nicméně s jistotou lze v současné době říct pouze to, že společnosti, ve kterých má stát, či jiné veřejnoprávní korporace stoprocentní majetkovou účast, jsou povinnými subjekty podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Nad ostatními společnostmi s menší majetkovou účastí veřejnoprávních korporací tak nadále visí výkladový otazník.