V souvislosti s předešlou kauzou Českomoravské komoditní burzy jsme se obrátili i na OTE, a.s. (Operátor trhu s elektřinou) s žádostí o informace. Jelikož společnost OTE, a.s. byla zřízena organizační složkou státu (Ministerstvem průmyslu a obchodu) a Česká republika ve společnosti vlastní 100%, nepočítali jsme ani s možností, že by nám společnost nechtěla vyhovět. Věc se nyní dostala až k Ústavnímu soudu.
Opak byl ale pravdou. Naše infožádost ze dne 22.9.2016 byla odmítnuta hned ze dvou důvodů. OTE, a.s. jednak uvedlo, že není povinným subjektem ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, a pak že smlouva s Českomoravskou komoditní burzou, která byla předmětem žádosti, představuje obchodní tajemství jako celek. Jelikož představenstvo společnosti odvolání opět zamítlo, nezbývalo nám než se obrátit na soud se správní žalobou.
V té jsme připomněli společnosti ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu ohledně výkladu veřejné instituce, jakožto povinného subjektu. Od nálezu ÚS I. 260/06260/06 (Letiště Praha, s. p.) se pro určení, zda-li se jedná o instituci veřejnou, či soukromou, zavedla doktrína převažujících znaků. Těmito znaky jsou:
- Vznik právnické osoby
- Subjekt zřizovatele
- Ovládání
- Dohled
- Účel
OTE, a.s. byla zřízena dne 18. 4. 2001 Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR prostřednictvím jednajícího Ing. Františka Kubelky, náměstka ministra průmyslu a obchodu. Společnost má rovněž jediného akcionáře – Českou republiku. Tím je naplněno kritérium ovládání. Práva akcionáře ve společnosti vykonává jménem státu jako věcně příslušný státní orgán Ministerstvo průmyslu a obchodu, které obsazuje i dozorčí radu, tzn. vykonává nad žalovanou i dohled. V zakládajícím právním jednání je rovněž uvedeno, že je společnost zřízena kompetenčně příslušnou organizační složkou státu k zajišťování činností operátora trhu, ke kterým mimo jiné patří zpracovávání bilance nabídek a poptávek na dodávku elektřiny, organizování krátkodobého trhu s elektřinou, vyhodnocení skutečných a sjednaných dodávek a odběrů elektřiny, zajišťování zúčtování odchylek skutečných a sjednaných dodávek a odběrů elektřiny apod. Povaha této činnosti dle našeho názoru rovněž svědčí o veřejném účelu společnosti. Z výše zmíněných skutečností tak nemůže být pochyb o převažující veřejné povaze společnosti.
Rozhodnutí městského soudu
Pražský městský soud naši žalobu zamítl, a to s velmi stručným odůvodněním odkazujícím na rozhodnutí Ústavního soudu z července 2017 ve věci ČEZ, a.s. Toto velmi diskutované rozhodnutí Ústavního soudu vyvolalo značné pozdvižení v právnických kruzích, neboť popřelo dlouhodobě zavedenou judikaturu především Nejvyššího správního soudu o tom, kde leží hranice mezi tím kdo je a není povinným subjektem podle infozákona.
Z našeho pohledu byla věc po rozhodnutí ústavního soudu více méně jasná. Četli jsme rozhodnutí Ústavního soudu tak, že k výše zmíněným pěti znakům uvedeným v nálezu Letiště Praha přibyl pouze šestý znak, a to výhradní vlastnictví veřejného sektoru. Jinými slovy, že povinným subjektem nemůže být společnost, ve které by měl soukromý sektor byť jen jednu akcii nebo 1% podíl.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu
Po podání kasační stížnosti jsme čekali rychlé a jasné přiklonění na naši stranu. Nejvyšší správní soud ale využil tuto příležitost k tomu, aby opět „popíchnul“ Ústavní soud a dal mu tak příležitost ke korekci svého nálezu ve věci ČEZ, a.s.
15.2.2018 jsme tedy zaslali Ústavnímu soudu naši ústavní stížnost.
V dubnu 2018 senát Ústavního soudu řízení přerušil a postoupil věc plénu Ústavního soudu.
V dubnu 2019 plénum Ústavního soudu rozhodlo v náš prospěch a ztotožnilo se s naší argumentací! Co je to veřejná instituce už musí být jasné snad všem.
Dokumenty:
Rozsudek Městského soudu v Praze
Rozsudek Nejvyššího správního soudu
Pro další informace kontaktujte [email protected]
Zatím tu nejsou žádné komentáře.