Nový fond a starý problém
Dne 9. prosince 2025 byl Ing. Andrej Babiš opětovně jmenován předsedou vlády ČR, čímž se z pohledu zákona stal znovu veřejným funkcionářem. Aby bylo vyhověno národní i unijní legislativě o střetu zájmů a ochránil se tak přístup společností z koncernu AGROFERT k veřejným zakázkám a dotacím, byl 22. prosince 2025 zřízen nový svěřenský fond s názvem RSVP TRUST. Do tohoto fondu byly následně vloženy akcie společnosti AGROFERT.
Experti upozorňovali, že Evropská komise může postup vyhodnotit jako porušení evropských pravidel pro střet zájmů a také na fakt, že snaha úředníků z Ministerstva pro místní rozvoj dotázat se na názor Evropské komise předem byla zastavena. Tento týden média informovala, že se Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) rozhodl pro uvolnění miliard pro AGROFERT. Po mediálním tlaku SZIF zveřejnil také stanovisko advokátní kanceláře PORTOS, na které tento text reaguje.
Advokátní kancelář PORTOS ve svém stanovisku dovozuje, že nový svěřenský fond RSVP TRUST dostatečně izoluje premiéra od jeho majetku. Bližší pohled na vnitřní mechanismy fondu a na evropské právo však ukazuje, že riziko střetu zájmů nepominulo.
Základy správy fondu: Nezávislá vs. Rodinná správa
Klíčem k pochopení celé struktury je rozdělení správy fondu do dvou odlišných režimů:
- Režim Nezávislé správy: Tento režim je aktivní od založení fondu a platí po celou dobu, kdy je zakladatel (Andrej Babiš) členem vlády. V tomto období fond formálně a nezávisle řídí svěřenský správce.
- Režim Rodinné správy: Tento režim se aktivuje automaticky v okamžiku, kdy zakladatel přestane být členem vlády nebo podá demisi.
Stanovisko advokátní kanceláře staví svou argumentaci na tom, že režim Rodinné správy není pro posouzení střetu zájmů relevantní. Důvodem má být fakt, že v době aktivace tohoto režimu již dotčená osoba nebude členem vlády, a tudíž ani veřejným funkcionářem ve smyslu českého zákona o střetu zájmů. Z toho stanovisko dovozuje, že zákaz poskytování dotací by se na holdingové společnosti neměl vztahovat.
Současně stanovisko připouští, že Rodinná správa by mohla být relevantní z hlediska předem stanovených dispozic s majetkem (např. pokud by po skončení Nezávislé správy mělo dojít k automatickému převodu akcií zpět do vlastnictví zakladatele), nicméně tvrdí, že statut fondu žádné takové ujednání neobsahuje.
Slabina stanoviska: Unijní test vnímaného střetu zájmů
Je však nezbytné zkoumat celou situaci také optikou unijního testu střetu zájmů podle čl. 61 Finančního nařízení EU. Ten totiž – jak potvrzují výkladové pokyny Evropské komise – nemíří pouze na reálný a probíhající konflikt. Striktně postihuje i situace, které lze objektivně vnímat jako střet zájmů, jelikož i pouhé zdání konfliktu může fatálně narušit důvěru veřejnosti v řádnou správu prostředků EU.
Podstatou problému z hlediska evropského práva tak není pouze to, zda Rodinná správa nastane až po skončení vládní funkce. Zásadní je otázka, zda mechanismy spojené s budoucí Rodinnou správou nevytvářejí již nyní objektivně identifikovatelnou budoucí vazbu nebo vazbu přes třetí osobu.
Budoucí vazby jako současné riziko
Evropská komise výslovně uvádí, že jakákoli aktivita nebo zájem, které by mohly zasahovat do nestranného a objektivního výkonu funkcí, a tím ovlivnit důvěru veřejnosti, představují situaci, jež může být vnímána jako střet zájmů. Komise zdůrazňuje, že tento vnímaný střet pokrývá i situace založené na objektivních okolnostech, a to dokonce i tehdy, pokud se konflikt reálně nematerializuje, nebo ze situace dotčená osoba fakticky neprofituje.
Vložení slova „objektivně“ do čl. 61 Finančního nařízení má zajistit, aby se riziko vnímaného konfliktu opíralo o rozumné úvahy a ověřitelné faktické indicie prokazující existenci vazeb mezi veřejnou funkcí (předseda vlády) a dotčeným zájmem (svěřenský fond). Mezi typické příklady takových vazeb Komise řadí právě propojení přes třetí osobu, vazby na budoucí pozice nebo hierarchické a funkční vazby.
Stanovisko tuto evropskou argumentaci v posudku formálně přejímá a uznává, že riziko střetu zájmů musí vyplývat z objektivních důvodů, mezi něž patří i vazby na budoucí pozice. V konečném hodnocení však tyto principy zapomíná dostatečně zohlednit.
Skrytá rizika ve statutu fondu
Ačkoli stanovisko považuje Rodinnou správu za v podstatě irelevantní, ve svém rozboru výslovně cituje mechanismy, které nejsou jen hypotetickou budoucností, ale představují reálně ukotvené statutární pravomoci. Jde zejména o:
- Možnost změny statutu fondu se souhlasem tzv. Rodinné rady (skládající se z členů rodiny premiéra).
- Možnost ukončení celé správy fondu rozhodnutím správce se souhlasem Rodinné rady, a to i za života zakladatele.
Stanovisko správně podotýká, že změna statutu není v režimu Nezávislé správy možná. Jakmile ale nastoupí Rodinná správa, svěřenský správce tuto klíčovou pravomoc (se souhlasem Rodinné rady) získá a je oprávněn rozhodnout i o úplném ukončení správy.
Tlak na loajalitu vzniká už dnes
Tato fakta mohou představovat příklad toho, co Evropská komise definuje jako „ověřitelné faktické indicie“ existence budoucích vazeb a vazeb přes třetí osoby.
Je proto zcela představitelné, že Evropská komise vyhodnotí budoucí vznik a rozsáhlá práva Rodinné rady jako vysoce problematická. Budoucí uspořádání totiž objektivně vyvolává otázku, zda samotná existence tohoto mechanismu – ač se aktivuje až po odchodu premiéra z funkce – nezakládá již dnes tlak na jeho loajalitu a motivaci jednat ve prospěch holdingu v době, kdy z titulu své funkce přímo i nepřímo ovlivňuje nakládání s rozpočtem EU.
Popsané mechanismy tak sice nemusí automaticky představovat dokonaný střet zájmů, ale i tak zakládají situaci, kterou lze objektivně a rozumně vnímat jako střet zájmů ve smyslu evropského Finančního nařízení.
Riziko pro kapsy daňových poplatníků
Pokud Státní zemědělský intervenční fond přistoupí k faktickému vyplácení dotací společnostem z koncernu AGROFERT na základě závěrů o „nezávislosti“ současné správy svěřenského fondu, vystavuje Českou republiku finančnímu riziku. V systému sdíleného řízení unijních prostředků totiž SZIF dotace nejprve vyplatí z národních zdrojů a teprve následně žádá Evropskou komisi o jejich proplacení. Pokud Komise v rámci následných kontrol vyhodnotí, že mechanismus svěřenského fondu RSVP TRUST je z hlediska čl. 61 Finančního nařízení nedostatečný a situaci lze nadále „objektivně vnímat jako střet zájmů“, může odmítnout tyto výdaje státu zpětně uhradit. V takovém případě by celá zátěž dopadla výhradně na český státní rozpočet a české daňové poplatníky. Nešlo by již o efektivní čerpání evropských peněz, ale o přímé dotování soukromého holdingu z vnitrostátních prostředků bez možnosti unijní náhrady, a to s rizikem dalších sankcí či plošných finančních oprav pro celou Českou republiku.
Zatím tu nejsou žádné komentáře.