Tzv. povinnými subjekty (§ 2 InfZ) jsou v rozsahu jejich působnosti:
- státní orgány (tedy nejen moc výkonná jako jsou ministerstva a jiné ústřední správní orgány, ale rovněž i moc soudní a zákonodárná, bezpečnostní sbory, státní zastupitelství, jakož i další státní orgány, jako je např. Česká národní banka, Nejvyšší kontrolní úřad atd.),
- územní samosprávné celky (obce, kraje) a jejich orgány,
- veřejné instituce.
Co to je veřejná instituce?
Definici veřejné instituce vytvořil Ústavní soud v nálezu I.ÚS 260/06 (kauza Letiště Praha). Zavedl tzv. doktrínu převažujících znaků. Těmito znaky jsou:
- Vznik právnické osoby
- Subjekt zřizovatele
- Ovládání (kdo má vliv na jmenování řídících a kontrolních orgánů)
- Dohled (kdo jej vykonává)
- Účel vzniku
Pokud převažují ve výše zmíněných kritériích veřejnoprávní prvky, jde o povinný subjekt. Nejspornější bývají obchodní společnosti, které vlastní či většinově vlastní stát či samosprávy.
Nálezem Ústavního soudu ve věci společnosti ČEZ, a.s. (viz níže) se k posuzování povinných subjektů přidává i nová podmínka, a to že:
- Společnost musí být 100% vlastněná povinným/i subjekty.
Veřejnými institucemi JSOU
- veřejné školy nebo nemocnice (viz rozsudek Městského soudu v Praze 10 Ca 402/2009), sociální ústavy apod.,
- Fond národního majetku (I. US 686/02),
- Dopravní podnik hl. Města Prahy, a.s. (1 As 114/2011 – 121),
- Kancelář prezidenta republiky,
- Ředitelství silnic a dálnic,
- FC Hradec Králové, a. s. (fotbalový klub 100% vlastněný městem, viz 8 As 57/2006-67)
- VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s. (společnost vlastněná obcemi či svazky obcí skrze jiné s.r.o.,KS Brno, 31 A 111/2015 – 141)
- Zdravotní pojišťovny obecně neuznávají své podřazení pod veřejnou instituci a trvají na tom, že jsou jako povinný subjekt povinny poskytovat informace pouze v oblasti, kde rozhodují jako orgán veřejné správy, tj. podle § 53 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Obecně tak vylučují poskytovat informace o svém rozpočtu, smluvních vztazích nebo o úhradách zdravotnickým zařízením.
- Všeobecná zdravotní pojišťovna však byla označena za veřejnou instituci jak Ústavním soudem (ÚS sp. zn. III. ÚS 671/02) tak i Nejvyšším správním soudem (3 Ads 33/2006 – 57). Otázka byla, zda-li i oborové zdravotní pojišťovny jsou povinnými subjekty podle zákona, neboť se od VZP liší hlavně tím, že nevznikly ze zákona, ale pouze způsobem upraveným v zákoně. Městský soud v Praze pak v návaznosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu (3 As 50/2006 – 68) vydal vlastní rozhodnutí (12 Cad 11/2007 – 84 ), ve kterém uznal také Zdravotní pojišťovnu Ministerstva vnitra za povinný subjekt s plnou informační povinností.
- Veřejná ochránkyně práv rovněž učinila kontrolu u Revirní bratrské poklady a ve svém kontrolním závěru dovodila, že i oborové pojišťovny splňují převahu znaků, požadovaných Ústavním soudem k zařazení mezi veřejné instituce. Tyto znaky, jak již bylo uvedeno výše, nemusejí být naplněny zcela, postačuje pouze jejich celková převaha. Konkrétně uvádí, že Revírní bratrská pokladna byla zřízena rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí; třetinu členů její správní i dozorčí rady jmenuje vláda, podléhá kontrole ze strany Ministerstva financí a Ministerstva zdravotnictví; provádí veřejné zdravotní pojištění, tj. hospodaří s veřejnými prostředky za účelem uspokojení veřejné potřeby − zajištění péče o zdraví obyvatelstva. Jde tedy o převahu potřebných znaků.
Veřejnými institucemi NEJSOU
- Pojišťovna Všeobecné zdravotní pojišťovny, a. s. (byť jde o dceřinou společnost Všeobecné zdravotní pojišťovny, její činnost nenaplňuje znak veřejného účelu, neboť působí výhradně na komerčním trhu, viz 11 A 58/2013 – 36),
- Pražská energetika Holding, a. s. (a to z toho důvodu, že byť vlastní hl.m. Praha nadpoloviční podíl akcií, stanovy upravují práva akcionářů v zásadních otázkách rovnoprávně, tzn., že hl.m. Praha nemá převažující vliv na společnost. viz 2 As 189/2016 – 35),
- Církev (jde o soukromý subjekt, ledaže jde o oblast, kde nakládá s veřejným majetkem nebo vykonává veřejnou moc, viz 1 As 272/2015 – 75)
- ČEZ, a.s.(Ústavní soud v červenci 2017 vydal nález IV. ÚS 1146/16, kterým “shodil” dosavadní několikrát potvrzený názor Nejvyššího správního soudu z rozsudků např.: 2 Ans 4/2009 – 93. Nález má patrně vliv i na dceřinnou společnost ČEZ Distribuce, a.s., o které rovněž již rozhodl Nejvyšší správní soud:2 As 66/2013 – 25)
- Exekutorský úřad (Soudní exekutor nemůže být povinným subjektem jako státní orgán, neboť jde o soukromou FO. Není ani veřejná instituce podle § 2 odst. 1 Infozákona, neb NENÍ instituce (instituce nemají “částečnou” působnost + exekutor není organizační složka státu) a nemůže být povinným subjektem ani podle § 2 odst. 2 Infozákona, protože mu sice a) byla svěřena pravomoc rozhodovat autoritativně o právech a povinnostech FO/PO, ale b) NIKOLIV v oblasti veřejné správy, ALE v soudnictví. Exekutor nevykonává veřejnou správu. KS v Praze, 48 A 50/2017-41)
- Oživení, o.s. 🙂 (To byla zajímavá myšlenka obce Nelahozeves, která se za pomoci zákona 106/99 Sb., o svobodném přístupu k informacím domáhala na Oživení informace o identitě osoby, která nám předala podnět k prověření smlouvy o svozu odpadu. Více ke kauze zde)