Z veřejných peněz odchází ročně 209 miliard. Často za nejasných podmínek. Přístup semilské radnice výjimečný. Na jejím webu najdete každou zakázku nad třicet tisíc korun, i zpětně si můžete najít, kdo o ní přímo rozhodoval v hodnotící komisi.
BALÍČEK MF DNES: Z veřejných peněz odchází ročně 209 miliard. Často za nejasných podmínek
Praha, Semily – V Česku je přístup semilské radnice výjimečný. Na jejím webu najdete každou zakázku nad třicet tisíc korun, i zpětně si můžete najít, kdo o ní přímo rozhodoval v hodnotící komisi. Žádný zákon to nepřikazuje, starosta Jan Farský chtěl podle svých slov jen více zakázky zprůhlednit. „Když jsem nastupoval, soutěže vyhrávaly stále ty samé firmy,“ říká Farský.
Veřejné zakázky v době hojnosti nikdo příliš neřešil, teď se jejich častá manipulace stala žhavým politickým tématem. Není divu: jen loni z veřejných peněz k firmám odešlo 209 miliard korun. „V průměru se tak s cenou dostaneme o pětinu níže, než jsou naše odhady,“ pochvaluje si Farský zkušenost s průhlednými soutěžemi. O předražení v řádu dvacet až třicet procent mluví často pod zárukou anonymity i účastníci jiných tendrů, které vypisuje stát. V přepočtu na celostátní čísla tak ročně rozpočtu uniká zhruba čtyřicet miliard korun. Jak ušetřit na soutěžích?
1. Výrazné zpřísnění podmínek, za jakých se smí vyhlásit výběrové řízení bez uveřejnění, a snížení hranice, do které se nemusí vypisovat tendr.
Velmi častou fintou je rozdělení jedné zakázky do několika menších, aby nebylo nutné podle zákona vypisovat otevřené řízení, do kterého se může přihlásit kdokoliv. Snížením limitů a zpřísněním jednacího řízení bez uveřejnění, kdy zadavatel jedná s jedinou firmou, která si může víceméně vykouzlit jakoukoliv cenu, by došlo k výraznému zprůhlednění zakázek.
2. Zveřejňování jmen úředníků sedících ve výběrových komisích a zavedení jejich majetkových přiznání.
Často se stává, že ve výběrových komisích sedí lidé, kteří jsou spřízněni s uchazeči o zakázku. Automatické zveřejňování jejich jmen a jejich majetková přiznání by výrazně ztížily možnost korupce.
3. Zákaz přidělování zakázek firmám, které nemají jasného vlastníka.
U podniků, jež se ucházejí o státní zakázky, často není zřejmé, kdo je jejich skutečným vlastníkem. Mají-li firmy takzvané akcie na majitele, není jejího pravého vlastníka vůbec možné dohledat. Příkladem je firma Stavby, a. s., jež dostala od státu zakázky za více než 600 milionů.
4. Nabídnutá cena jako hlavní kritérium.
Nastavení vysokého podílu záruk či referencí v soutěžích způsobuje, že často vyhraje i nejdražší nabídka, která nabízí nesmyslné záruky, například sto let. Záruky přitom může stát promítnout přímo do smluv s dodavatelskou firmou. Přesto záruky neřeší případ, že by firma zkrachovala. Hodnocení jen podle ceny je průhlednější.
5. Lepší informování o soutěžích na internetu.
Dosud mají veřejní zadavatelé povinnost zveřejnit zakázky pouze v jednom registru na internetu, ten však prakticky neumožňuje vyhledávání například podle krajů či činností. Velká část úřadů ani nezveřejňuje zakázky na vlastních internetových stránkách. Větší informovanost o soutěžích by přispěla k většímu zájmu a počtu účastníků, tím pádem i k výhodnější ceně.
6. Stanovit jasná pravidla pro termíny soutěží.
Jak vyjít vstříc spřáteleným firmám prostřednictvím termínů pro podání nabídek do tendrů? Vypsat co nejvíce soutěží najednou, aby se do nich přihlásilo co nejméně firem – na všechny soutěže nabídky nemohou stihnout podat a mohou se tak navzájem domluvit. Nebo vyhlásit soutěžní lhůtu co nejkratší nebo například těsně před Vánocemi, kdy spousta lidí nečte úřední desky a nabídku zakázek. To jsou velmi oblíbené způsoby, jak přidělit někomu předraženou zakázku na míru. Prodloužení lhůty pro podání nabídek a omezení vypisování velkého množství zakázek najednou by umožnily větší počet přihlášených, a tím i regulérnější soutěž.
7. Odbourání nesmyslných kvalifikačních požadavků.
Stačí záměrně upravit podmínky k účasti v soutěži, například od stavební firmy vyžadovat, aby měla vlastní obalovnu, a počet firem, které se mohou přihlásit, je rázem o polovinu menší. Když se to zkombinuje s požadavkem například nejméně 10 srovnatelných referencí ve východní Evropě, jsou karty rozdány. Se slabší konkurencí je i menší tlak na cenu. Lehčí kvalifikační podmínky, pokud nejde o speciální soutěž, umožní větší konkurenci a i lepší cenu.
Zdroj: Mladá fronta DNES
Autor: JAN SŮRA, HANY FARGHALI