Registr smluv? Spíš registr chyb

Jedno z největších protikorupčních opatření – registr všech smluv, které uzavírají organizace státu – funguje zatím měsíc. Analýza ukazuje, že mnohé státní orgány si s novou povinností příliš hlavu nelámou.

Přitom nejde o žádné drobné. Pro ilustraci – do konce července publikovalo skoro devět set ze subjektů, na které se tato povinnost vztahuje ze zákona, téměř deset tisíc smluv. Poslední červencové dny pak přibývalo kolem tisíce smluv denně. Stát jen během července zveřejnil smlouvy za přibližně 50 miliard. Dle odhadů Rekonstrukce státu protečou ročně registrem smlouvy za 690 miliard, ministerstvo vnitra pak odhaduje, že denně bude zveřejňováno patnáct tisíc smluv.

Do registru proudí denně obrovské množství údajů a aby se s nimi dalo pracovat automatizovaně, zadavatelé musí se samotným dokumentem publikovat i takzvaná metadata. Díky nim lze uveřejněné smlouvy třídit, řadit, sdružovat a dále je analyzovat, aniž by bylo nutné ručně procházet jednu po druhé. Zákon požaduje čtyři metadata: identifikaci smluvních stran, vymezení předmětu smlouvy, cenu (pokud ji smlouva neobsahuje, hodnotu předmětu smlouvy, lze-li ji určit) a datum uzavření smlouvy.

Pokud uveřejněná smlouva tato data neobsahuje, nelze ji považovat za publikovanou, což má pro zadavatele ten nepříjemný důsledek, že tato smlouva není podle zákona platná. Nicméně hrozba neplatnosti, což je jediná sankce, kterou zákon zná, bude účinná až za rok. Zatím tedy zadavatelé smluv musí splnit zákon a smlouvu do registru zadat, ale za chybné zadání (či pokud tuto povinnost nesplní) jim nehrozí žádný postih.

A jak se tedy s novou povinností orgány státu vypořádaly? Začít můžeme cenou. Někteří zadavatelé smluv považují českou korunu za cizí měnu (například město Trhové Sviny nebo Ústav hematologie a krevní transfúze, když uzavíral smlouvu na dodávku laboratorních přípravků). Pokud už je cena v českých v korunách, můžeme se podívat, kolik smluv má uvedenou cenu bez daně a s daní. Zdánlivě nenáročný úkol, který běžně plní prakticky každá účetní v ČR, dělá zatím státu poněkud problémy, odpovídá mu pouze čtvrtina smluv. Naštěstí má většina zbývajících smluv alespoň jednu z cen uvedenou. Ve finále máme tedy 25 % s oběma cenami, 55 % s pouze jednou z cen a zbylou pětinu bez žádné indikace cen. Další práce s těmito daty je pak obtížná, protože není jednoduše možné odhadnout sazbu daně a smlouvy porovnávat, nebo naopak analyzovat, kolik stát celkově zaplatil za určité zboží nebo služby.

Ani to, že zadavatel uvedl obě ceny ale nezaručuje, že je uvedl i správně. Porovnáním cen u některých smluv zjistíme, že sazba DPH je nereálná, to může znamenat překlep v jedné z cen, třeba v případě objednávky telefonních linek hlavním městem Prahou. Vkladatel si mohl splést políčka a vložit ceny naopak, což se povedlo Thomayerově nemocnici hned čtrnáctkrát. Případně vkladatel smlouvy vložil místo ceny s DPH pouze onu daň, jak to třeba udělala Fakultní nemocnice v Brně při objednávce léků. V několika případech jde o prosté popletení vzorce pro výpočet daně z přidané hodnoty. Nalezli jsme minimálně pět úřadů, které mají potíže se spočítáním správné DPH. Celkem padesát smluv má nereálnou sazbu daně.

Organizace může samozřejmě cenu začernit a neuvést, jak jí umožňuje zákon pamatující na obchodní tajemství. Nicméně často se stává, že začerněno ve smlouvě nic není, zadavatel pouze opomenul vložit cenu do metadat (například Okresní soud v Novém Jičíně při objednávce nového oplocení). Celkem bylo ke konci července smluv bez zadané ceny v metadatech skoro dva tisíce, u kolika jde o obchodní tajemství a u kolika chybu, je nemožné snadno a rychle zkontrolovat.

registr

Zdroj: https://smlouvy.gov.cz/

Je tedy obtížné říci, jakou hodnotu mají všechny smlouvy v registru. U začerněných smluv logicky neznáme hodnotu smlouvy. Druhým důvodem je chybějící cena s DPH či bez DPH či problémy s počítáním procent. Velmi závažné pro platnost dat z registru je ale nejasný přístup k dodatkům smluv. Někteří vkladatelé posílají do registru dodatky jako platné nové smlouvy, čímž dochází k jejich duplikaci. V extrémním případě z 29. července vložil Státní fond dopravní infrastruktury rychle po sobě dodatky ke smlouvě za cca 35 miliard celkem třikrát. Formálně jsou všechny platné a není možné určit, že jde o změnu původní smlouvy a nikoli nové výdaje.

Problémem je i nezadávání smluvních stran. Každá dvanáctá smlouva zveřejněná v červenci neobsahovala údaj, s kým organizace smlouvu uzavřela. Ze dvou třetin jde o začernění z důvodu obchodního tajemství (to je příklad třeba České pošty, i když je na druhou stranu komické, že soubor s vloženou smlouvou se jmenuje stejně jako “utajený” odběratel jejích služeb). Vkladatel očividně nemá možnost uvést, že jde o obchodní tajemství, takže si organizace vymýšlejí různé formulace v názvu smluvní strany, což ztěžuje filtraci těchto začerněných smluv.

Ve zbylé třetině případů organizace jako smluvní stranu zadala sama sebe. Tím splnila podmínku vložit alespoň jeden subjekt, se kterým organizace uzavírá smlouvu. Může to být u některých prostě chyba, například u Libereckého kraje, který u smlouvy na opravu silnice za 13 milionů uvedl do metadat sám sebe, i když ze samotné smlouvy je patrné, s kým ji uzavřel. Zhusta to ale bude originální verze klasického začerňování, pokud zadavatel smlouvy nechce zveřejnit, s kým smlouvu uzavřel.

U 130 smluv, které evidentně uzavřel stát s právnickými osobami, není uvedeno identifikační číslo. To je závažný problém – IČ je totiž nejspolehlivější identifikace smluvní strany pro potřeby další analýzy, je možné propojit data z registru smluv s dalšími daty (například z obchodního rejstříku nebo registru ekonomických subjektů). IČ nemá vyplněnou každá šestá smlouva. Přitom by stačilo propojit registr smluv s registrem ekonomických subjektů a dát možnost zadavateli online zkontrolovat, jestli zadává reálné informace. Bez identifikačního čísla je v registru smluv za 660 milionů, z toho půl miliardy korun tvoří smlouvy s právnickými osobami.

Proč je důležité, aby státní orgány věnovaly zadávání metadat alespoň elementární pozornost? Chybně zveřejněná data znemožňují kvalitní veřejnou kontrolu. Pokud nebude Ministerstvo vnitra či jakýkoli jiný orgán kontrolovat alespoň úplně základní dodržování zásad a standardů, ztrácí veškeré uveřejňování smluv v registru svůj smysl. Je za hranicí lidských možností pracovat s každou jednou smlouvou a manuálně kontrolovat, zda je vše v pořádku.

Bohužel, vnitro si to nemyslí. Na naše návrhy, jak jednoduše zlepšit registr smluv, aby byl průkaznější a jak zavést alespoň elementární kontrolu, odpověděl Pavel Tesař z odboru eGovernmentu: “Nemáme svěřenu kompetenci být arbitrem toho, jestli je smlouva zveřejněna v souladu se zákonem a už vůbec nemůžeme posuzovat, jestli metadata odpovídají skutečnosti a zda jsou reálná.” Jediné, co MV možná podle pana Tesaře zavede, je zamezení označení české koruny jako cizí měny. Je smutné, že vnitro jako správce portálu veřejné správy nemá zájem na tom, aby data na něm uveřejněná byla kvalitní.

Můžeme tak jenom doufat, že se stát “probudí” a registr smluv nezabije zatím poměrně vysoká chybovost ve zveřejňovaných datech. K vylepšení registru by stačilo jen pár poměrně jednoduchých úprav – musí k nim být ale vůle.

 

Ondřej Kokeš, ekonom a analytik ([email protected])

Ondřej Malý, bývalý novinář, člen rady ČTÚ ([email protected])

Vyšlo v Lidových novinách dne 3.8. 2016.

Facebook
Twitter
Zatím tu nejsou žádné komentáře.

Přidejte komentář