Až Vám budou státní nebo městské společnosti zase tvrdit, že nejsou povinnými subjekty podle zákona o svobodném přístupu k informacím, můžete jim opět připomenout, že poskytovat informace musí.
V roce 2016 jsme podali správní žalobu proti rozhodnutí státní akciové společnost OTE, kterou Městský soud v Praze zamítl s poukazem na nález „ČEZ“ Ústavního soudu z června 2017. Ústavní soudci tehdy průlomově prakticky vyloučili z působnosti informačního zákona státní podnik ČEZ, neboť stát je sice majoritním, ale zdaleka ne jediným akcionářem. Proto nelze ČEZ pokládat za veřejnou instituci.
Bohužel od té doby se vyvinula u státem či jinými veřejnoprávními korporacemi stoprocentně vlastněnými společnostmi nežádoucí praxe neposkytovat na základě tohoto nálezu informace. Jelikož jsme byli toho názoru, že nález ČEZ nemůže dopadat na stoprocentně vlastněné podniky státu nebo jiných veřejnoprávních korporací, obrátili jsme se na Ústavní soud s naší stížností ve věci státní akciové společnosti OTE. V ústavní stížnosti jsme poukazovali na rozpor mezi právními názory v nálezu ČEZ a dřívější argumentací pléna Ústavního soudu v takzvaném nálezu Letiště Praha z roku 2007. Když se druhému senátu Ústavního soudu, který rozhodoval o naší stížnosti, nepodařilo prosadit nové stanovisko pléna, které by upřesnilo a sjednotilo výklad pojmu veřejná instituce, musel se rozhodnout, který právní názor bude v dalším řízení zohledňovat.
I vzhledem ke komplementární úpravě v zákoně o registru smluv, druhý senát Ústavního soudu došel k názoru, že jakékoliv společnosti stoprocentně vlastněné státem nebo jinou veřejnoprávní korporací, a to i ve společenství vícera veřejnoprávních korporací nebo prostřednictvím jiných právnických osob, jsou veřejnými insitucemi podle zákona o svobodném přístupu k informacím a musí poskytovat informace.
Ústavní soud se musel vypořádat se složitou situací, jak vyložit oba nálezy Ústavního soudu, aby mohly existovat vedle sebe:
„Pokud by se IV. senát při rozhodování o nálezu ČEZ chtěl odchýlit od právního názoru dříve vyjádřeného v nálezu Letiště Praha, pak by musel aktivovat sjednocovací mechanismus pléna podle ustanovení § 23 zákona o Ústavním soudu, jak neúspěšně učinil nyní II. senát. Protože se tak ale nestalo, měl zřejmě za to, že i nadále má platit právní názor, podle něhož veřejnou institucí je i taková obchodní společnost, u níž převažují znaky typické pro veřejné instituce (zejména převažuje majetková účast státu nebo veřejnoprávní korporace).“
Ve světle posledního rozhodnutí Ústavního soudu tak i dle našeho mínění nadále platí právní názor založený na testu převažujících znaků ve smyslu nálezu Letiště Praha. Nicméně s jistotou lze v současné době říct pouze to, že společnosti, ve kterých má stát, či jiné veřejnoprávní korporace stoprocentní majetkovou účast, jsou povinnými subjekty podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Zatím tu nejsou žádné komentáře.