Učí chemii, vede skauty, bojuje za zpřístupnění státních databází veřejnosti a v rámci Fondu Otakara Motejla podporuje projekty neziskových organizací na českém internetu. S Jakubem Mráčkem jsme mluvili mimo jiné o tom, proč rychle přibývá veřejně prospěšných služeb, co se od nás můžou přiučit v cizině a kdy stát splní slib, že zpřístupní vládní data.
Většinou jde o služby, které nahrazují chybějící služby státní správy, například zpracovávají a zobrazují nějaká veřejná data, nebo se snaží zprostředkovat komunikaci občanů s politiky. Jsou nějaké další oblasti, ve kterých jsou neziskovky na internetu silné?
Zmínil bych ještě jeden výrazný typ projektů, které se pohybují na hraně s komunikačními kampaněmi. Neziskovky se totiž postupně učí svá témata komunikovat různými kanály a začínají k tomu čím dál tím víc používat internet. Ale ne jako odkladiště tiskových zpráv, ale jako samostatný kanál, kde je možné komunikovat jinak a s jinými cílovými skupinami. Jde většinou o krátkodobé akce. Zmínit můžeme třeba Greenpeace, kteří na mezinárodním poli podobné projekty dělají už dlouho, ale v Česku donedávna internetové kampaně moc nedělali. Letos ale spustili informační projekt – mapu znečištění řek.
Dalším příkladem může být Občanská protikorupční strategie, kterou připravuje celá skupina nevládek. A už dnes při aktuálních příležitostech, jako byl třeba zákon o úřednících nebo novela zákona o svobodném přístupu k informacím, pouštějí po sociálních sítích docela sofistikované materiály, některé jsou i interaktivní.
Jsou to zatím první vlaštovky. Zatím třeba neznám českou neziskovku, která by měla zajímavý YouTube kanál, nebo by nějak zajímavě využívala Twitter. Některé se o to snaží, ale zatím jsou to spíše rozpačité výstupy. Třeba i taková „technologičtější“ neziskovka jako je Iuridicum Remedium, která se mimo jiné zabývá ochranou dat na internetu, začala až teď nedávno na Twitteru produkovat nějaký zajímavý obsah, který rád sleduju. Takže teď spíš čekáme, až neziskovky objeví všechny možnosti, které internet dává.
Existuje nějaká původní česká služba, která se ještě nikde jinde neobjevila a která má naopak potenciál šířit se z ČR do dalších zemí?
Mám dva tipy. Česká rada dětí a mládeže, mamutí organizace sdružující skauty, pionýry, zálesáky a podobně, prostě moloch, od kterého nikdo nic nečeká, letos vymyslela projekt, který se jmenuje 72 hodin. A řekla, pojďte vy, dětské neziskovky, ukázat, že jste prospěšné světu a vymyslete si, co ve vašem okolí chcete zlepšit – třeba natřít plot, vysbírat odpadky, obnovit dětské hřiště a podobně. Svůj projekt si u nás zaregistrujte a v předem domluvený den to všichni uděláte, my vám pomůžeme s komunikací, vymyslíme pro to třeba nějaká trička a pak budeme moct říkat, že dětské neziskovky vychovávají k zodpovědnosti. A asi tři týdny před tou akcí spustili web a mobilní aplikaci Nelibisemito.cz, kde je mapa, na kterou mohou lidé hlásit problémy – obdobně jako u služby FixMy Street. Touto službou jednak dávali tipy dětským neziskovkám – pokud nemáte lepší nápad, podívejte se, tady občan XY reportuje zlomenou lavičku, tak ji běžte opravit. A zároveň se snažili, aby se do akce zapojili i další lidi. Tento projekt mi připadá hodně dobře vymyšlený, hlavně po komunikační stránce, a nevím, že by něco podobného už někde fungovalo. Letos v říjnu proběhl zatím první pokus, ale hrozně si přeju, aby tento projekt pokračoval.
A druhý výrazně jednodušší projekt je protikorupční. Jde o mapování veřejných zakázek Vsechnyzakazky.cz, za kterým stojí sdružení Oživení a Centrum aplikované ekonomie. Mají nejlepší databázi v tomhle státě, všechna data nascrapovali a ručně vyčistili. A na jejich základě teď můžou dělat různé analýzy, které pak mohou vycházet v novinách. Není to úplně originální nápad, ale neznám jiný příklad, který by byl tak propracovaný a komplexní.
Celý rozhovor na Lupa.cz
Zatím tu nejsou žádné komentáře.