Jistě, pane Babiši!

Pan premiér v demisi již několik týdnů prosazuje změny ve služebním zákoně, který byl po letitém otálení přijat minulou vládou. Babiš kritizoval služební zákon již v době, kdy ho koaliční vláda s účastí hnutí ANO schválila. Nyní si na podporu navrhovaných změn přivolal na pomoc seriál Jistě, pane ministře!, ve kterém všemu vládne “mazaný a mocný státní tajemník Sir Humphrey” (Ihned.cz, 26.2.2018) a ministr je pouze loutkou v jeho rukách. Dovolíme si okomentovat některé výroky pana premiéra v demisi a uvést je do patřičného českého kontextu.

„Není normální, aby hlavní úředník byl víc než vláda a státní tajemník víc než ministr.“ (Novinky.cz, 20.2.2018)

• Cílem služebního zákona je oddělit státní službu od politické aktivity – tedy nikdo není víc, každý má zodpovídat za jinou rovinu fungování ministerstva.

„Naším cílem totiž rozhodně není obsadit státní správu našimi nominanty, ale spíš ji odpolitizovat a otevřít lépe kvalifikovaným lidem.„ (Ihned.cz, 26.2.2018)

• Odpolitizovat státní správu tím, že ministři budou jmenovat a hodnotit nové úředníky, je chucpe.

„Statní tajemníci i náměstci jsou stěží odvolatelní, i když profesně, kvalifikačně nebo osobnostně na své vysoké funkce často nestačí, protože je do nich třeba dosadili jejich političtí ochránci.„ (Ihned.cz, 26.2.2018)

• Pokud státní tajemníci na svou funkci profesně nemají, kdo byl zodpovědný za jejich výběr a průběžné hodnocení, které by mělo odhalit výkyvy v kvalitě výkonu služby.  Podle současného zákona byli všechny představené pozice, tedy náměstci pro řízení sekcí a ředitelé sekcí, obsazeny ve výběrovém řízení a nikoliv dosazeni politickými ochránci. Nebo v resortech řízených ministry za ANO tomu bylo jinak?
• Jak je možné, že náměstci získávající pravidelně výborná hodnocení ze strany ministrů, byli z ničeho nic odvoláni? 

„Nejsou žádné čistky, ale jde o to, aby ten ministr byl schopen nějakým způsobem fungovat, protože má odpovědnost za resort a pokud si nemůže vybrat ani nejbližšího spolupracovníka, tak samozřejmě že má problém.“ (Blesk.cz, 21.2.2018)

• Rádi bychom pana premiéra v demisi Babiše upozornili, že právě k výběru nejbližších spolupracovníků slouží institut “politických” náměstků. Do výběru těchto náměstků nemůže ministrovi nikdo “kecat” a mohou spolu “makat”, až se z nich bude kouřit.
• Je nutné říci, že někteří ministři za ANO se odpovědnosti za resort opravdu nebojí a dovolí si během pár dní ve funkci “kvalifikovaně” rozhodnout, že ¼ úředníků není pro výkon agendy ministerstev potřeba. To vše bez adekvátního zdůvodnění, pouze s odkazem na nic neříkající manažerské poučky o lepší komunikaci, moderním řízení a efektivitě.

„Podle mě by ale měl mít každý ministr právo přivést si do úřadu lidi, kterým věří, kteří jsou kvalifikovaní a pracovití. Nebo si přinejmenším vybrat své náměstky, když už za celé ministerstvo osobně politicky zodpovídá.“ (Ihned.cz, 26.2.2018)

• Ministerstvo prosazuje ministrovu politickou vůli. Jak ministr svou politickou vůli vytváří je výhradně na něm. Může si zřídit poradní sbor expertů či najmout jakéhokoli externistu. Ministerstvo mu rovněž zpracuje jakékoli podklady, které potřebuje.
• Pan premiér má pravdu, když říká, že ministr zodpovídá za ministerstvo “osobně politicky”. Státní tajemník však odpovídá za výkon všech ministerských agend v mezích zákonů. Pokud tedy ministr osobně politicky selže – měl by být odvolán. Ministerstvo však musí fungovat i po jeho odvolání, i pod novým nezkušeným ministrem, i pod premiérem, pokud převezme dočasně ministerstvo do své gesce. Státní správa funguje kontinuálně. Politika ve volebních periodách.

„Náš současný zákon o státní službě jako by se inspiroval seriálem Jistě, pane ministře!“ (Ihned.cz, 26.2.2018)

• Kéž by tomu tak bylo a naše státní správa byla stejně nezávislá a kvalifikovaná jako ta britská.
• Dovolíme si panu premiérovi připomenout díl s názvem Partajní hrátky. Od 20. minuty zde ministrův osobní tajemník Bernard Woolley popisuje naprosto přesně hranici mezi politickou činností a státní správou. Odmítá totiž pomoci paní Hackerová při olizování známek na dopisy s vánočními přáními pro voliče pana ministra. Úkolu se ujme až ve chvíli, kdy je ujištěn, že dopisy nejsou pro jeho voliče, ale pro novináře, neboť komunikace s novináři již spadá do povinností státní správy.
• Asi nepřekvapí, že právě Bernard Woolley, který tak přísně dodržoval tenkou hranici mezi politickou a veřejnou službou, se měl dle autorů seriálu následně stát ředitelem státní správy. Stane se tak britskou obdobou Josefa Postráneckého.

Z našeho pohledu podléhá Andrej Babiš typické iluzi českých politiků o tom, že všechny problémy se mají řešit změnou zákona. Přitom by státní správa potřebovala trochu oddych od politických zásahů, aby se zmátořila po předcházející 20leté erozi v područí stranických sekretariátů. Potřebuje čas na vstřebání a zajetí nových pravidel. Na místě pana premiéra bychom se spíše soustředili na kvalitní implementaci stávajících pravidel, než zbrklé systémové zásahy. Problém české státní správy zatím nikdy nespočíval v přílišném sebevědomí, které by ministrům bránilo v realizaci jejich politických aktivit. Ba naopak…