V rámci řešení jedné z našich kauz jsme narazili na zásadní dopady poslední judikatury Nejvyššího správního soudu. Na podnět, ve kterém jsme mimo jiné upozorňovali na možné spáchání přestupku veřejným funkcionářem podle § 23 odst. 1 písm e) a f) zákona o střetu zájmů, Ministerstvo spravedlnosti odpovědělo, že vzhledem k poslední judikatuře Nejvyššího správního soudu nebude možné stíhat veřejné funkcionáře za přestupky neúplných či nepravdivých oznámení podle zákona o střetu zájmů v časovém období, ve kterém bylo veřejnosti umožněno neomezené nahlížení do Centrálního registru oznámení. Důvodem pro takový postup jsou podle ministerstva a správních soudů praktické dopady zrušujícího nálezu Ústavního soudu, který neomezené nahlížení shledal protiústavním.
Na výše uvedený problém jsme narazili při podání našeho podnětu na veřejného funkcionáře, u kterého existovalo důvodné podezření na porušení zákona o střetu zájmu ve vztahu k § 23 odst. 1 písm. e) a f). Podle našich zjištění ze strany veřejného funkcionáře došlo buď k uvedení zjevně nepřesných, neúplných nebo nepravdivých údajů v oznámení podle citovaného zákona, nebo nedošlo k oznámení v zákonem stanovené lhůtě vůbec. Ministerstvo spravedlnosti právě k těmto dvěma přestupkům uvedlo, že je ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, kterým bylo neomezené nahlížení do Centrálního registru oznámení zrušeno, nemožné tyto dva přestupky stíhat v časovém období do 6. 11. 2020, neboť v této době byla zákonnou úpravou neomezeného nahlížení porušována Ústavou zaručená práva veřejných funkcionářů.
Tyto závěry ministerstvo opírá především o poslední judikaturu Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 29. 10. 2020, čj. 9 As 173/2020 – 32 došel k závěru, že vzhledem k tomu, že Ústavní soud derogoval všeobecnou přístupnost veřejnosti k oznámením v Centrálním registru oznámení do listopadu 2020, tak stěžovatelka (neuvolněná místostarostka) nemůže být stíhána ze přestupek neoznámení v tomto časovém období. Nejvyšší správní soud vyslovil názor, že stěžovatelka nemohla být sankcionována za všeobecné nezpřístupnění osobních informací, pokud to v rozhodnou dobu znamenalo porušení jejich ústavně zaručených práv.
Prakticky tato rozhodnutí znamenají, že přestupky podle § 23 odst. 1 písm e) a f) zákona o střetu zájmů tak lze projednávat až od doby, kdy do registru nebyl všeobecný přístup bez žádosti. Po tomto okamžiku se obvinění už nebudou moci bránit, že neoznámení by vedlo k nepřiměřenému zásahu do jejich práv a svobod.
Zatím tu nejsou žádné komentáře.