Může úřad odmítnout poskytnout informace o díle jen proto, že za dílo ještě nezaplatil? A jak se bránit, když úřady používají autorské právo jako štít proti právu na informace? Na příkladu žádosti o informace týkající se kulturní koncepce města ukazujeme, jak rozpoznat nezákonnou argumentaci.
Ještě jsme to nezaplatili, tak to není naše
Občanka statutárního města se na nás obrátila poté, co město její žádost o poskytnutí návrhu analytické části koncepce odmítlo s odkazem na autorský zákon a výjimku v zákoně o svobodném přístupu k informacím (§ 11 odst. 2 písm. c). Argumentace úřadu stála na tvrzení, že dílo dosud nebylo akceptováno, předáno a uhrazeno, a tudíž město nedisponuje licencí k jeho šíření.
V Oživení jsme však tuto argumentaci vyhodnotili jako lichou. Licence totiž vzniká smluvně, nikoliv až zaplacením ceny. Příslušná smlouva o dílo výslovně stanovila, že licence k jakémukoliv autorskému dílu vzniklému v rámci provádění díla je udělována výhradně a neomezeně. Úřad se tedy nemůže svévolně zprostit povinnosti informovat odkazem na to, že finanční vypořádání proběhne až později.
Proti takovému postupu se jako nejúčinnější zbraň osvědčil nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3208/16. Ten jasně říká:
„Povinností podle zákona se nelze bez dalšího zprostit ani odkazem na obsah smlouvy, na jejímž základě byla informace získána – jinými slovy, povinné subjekty musí smluvní dokumentaci se třetími osobami koncipovat tak, aby pokrývala jejich zákonné povinnosti na úseku přístupu k informacím. V této souvislosti lze poukázat na důvodovou zprávu k novele provedené zákonem č. 61/2006 Sb., kterým bylo ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) zavedeno – subjekty jsou povinny ošetřit své právní postavení tak, aby byly oprávněny nakládat s předmětem duševního vlastnictví v mezích zákona, typicky ve vztahu k zaměstnaneckým dílům nebo licenčním ujednáním (sněmovní tisk 991, 4. volební období 2002-2006, Zvláštní část, K části první, K čl. I, K bodu 23, dostupná na www.psp.cz). Ostatně ustanovení § 61 odst. 1 autorského zákona vychází u díla vytvořeného na objednávku z premisy, že byla poskytnuta licence k užití díla v souladu s účelem vyplývajícím ze smlouvy. Pod takový účel bude v případě díla vytvořeného na objednávku povinného subjektu zpravidla třeba řadit také užití v rámci plnění povinností podle zákona o svobodném přístupu k informacím; pouze v odůvodněných případech lze do smlouvy zahrnout odlišné ujednání, které bude předjímat výluku z takového zpřístupnění.“
To znamená, že povinné subjekty musí koncipovat smlouvy se třetími osobami tak, aby pokrývaly jejich zákonné povinnosti na úseku přístupu k informacím. U díla vytvořeného na objednávku se předpokládá licence k užití díla v souladu s účelem smlouvy, což zahrnuje i plnění informační povinnosti.
Příprava na rozhodnutí jako reálný důvod odmítnutí
Poté, co tazatelka podala novou žádost podloženou naší argumentací, město částečně vyhovělo – konkrétně v rozsahu prvního návrhu analytické části díla a její podoby po zapracování připomínek. Ve vztahu ke zbývajícím částem žádosti však město přišlo s novým odůvodněním odmítnutí. U dokumentů, které nebyly dle smlouvy písemně schváleny, a nelze je tak považovat za dokončené, uplatnilo výjimku podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím. Město argumentovalo, že tyto podklady (návrhové části a připomínky) vznikají výhradně pro účely budoucího rozhodnutí, a dokud není příprava ukončena schválením, nemusí být poskytnuty.
Taková argumentace může být za určitých okolností opodstatněná, což potvrzuje i judikatura. Městský soud v Praze v rozsudku sp. zn. 17 A 32/2020 konstatoval: „Je-li požadovaná informace určena vládě jako podklad pro její rozhodnutí, pak je ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ukončení přípravy rozhodnutí nutno vázat na rozhodnutí vlády, respektive vydání příslušného usnesení vlády, nikoliv pouze na předložení požadované informace do vlády ze strany žalovaného.“
„Zobecníme-li závěry soudu, lze podklad pro rozhodnutí považovat za chráněnou ‚novou informaci‘ až do okamžiku, kdy o něm příslušný orgán skutečně hlasuje. Tuto logiku lze analogicky vztáhnout i na rozhodování zastupitelstev obcí. Naše pomoc tak přinesla výsledky: město upustilo od neobhajitelné argumentace licencemi a částečně žádosti vyhovělo. Ve zbylém rozsahu pak své odmítnutí opřelo o podstatně validnější právní odůvodnění.
Zatím tu nejsou žádné komentáře.