Přístup zastupitele a člena finančního výboru do účetní databáze

Oživení financuje právní pomoc zastupiteli a členu finančního výboru městské části Praha 1 (MČ), který usiluje o přímý přístup do účetní databáze MČ za účelem výkonu svého mandátu. Filip Pospíšil je nejen zastupitelem, ale zároveň i členem finančního výboru. Přístup do účetních databází MČ mu byl odepřen, přestože jiní zastupitelé takovým přístupem disponují.

Filip Pospíšil požádal v červenci 2011 Úřad Městské části Praha 1 (dále jen „Úřad“) a starostu Ing. Oldřicha Lomeckého o sdělení loginu a hesla k účetním databázím MČ, aby mohl efektivně vykonávat svou funkci zastupitele a člena Finančního výboru. V zákonné lhůtě 30 ti dnů obdržel pan Pospíšil pouze velmi krátkou odpověď od starosty MČ, který jeho žádosti nevyhověl s odůvodněním, že „má používat pro získávání informací standardní postup“.

Zákon o hl. městě Praze (131/2000 Sb.) výslovně přikazuje, aby MČ povinně zřídila kontrolní orgán – finanční výbor. Zároveň zákon v ustanovení §100 odst. 1 ve spojení s §78 odst. 3 výslovně stanoví, které osoby nemohou vykonávat funkci člena finančního výboru. Těmito vyloučenými osobami jsou právě osoby, jejichž činnost má finanční výbor (tedy i pan Pospíšil) kontrolovat – a sice starosta MČ, jeho zástupci, tajemník MČ a osoby zabezpečující rozpočtové a účetní práce na úřadu MČ. Pokud bychom pak připustili výklad zákona tak, jak jej činí Úřad, tedy že zastupitel a člen finančního výboru nemá právo na přímý vstup do účetních programů a tedy že nemá právo na přímé, nikým nezprostředkované informace, pak člen finančního výboru fakticky nemůže nikdy opravdovou kontrolní činnost nad jednáním Úřadu provádět a nemůže tedy ani vykonávat svou funkci svědomitě a v zájmu občanů MČ tak, jak mu ukládá zákon.  Jen stěží si totiž lze představit, že by osoby, které má kontrolovat, na jeho velmi obecný „standardní“ dotaz (k položení jiného dotazu totiž pan Pospíšil postrádá základní vstupní informace) odpověděly takovým způsobem, ze kterého by vyplývalo jejich případné přímé či nepřímé pochybení při nakládání s majetkem obce. K tomuto závěru nás mimo jiné vedou i odpovědi, kterých se panu Pospíšilovi dostává na jeho „standardní“ dotazy, neboť tyto postrádají jakékoli věcné argumenty a odůvodněny jsou pouze mocí pana starosty.

Další zajímavou skutečností na celé věci je, že předmětnými vstupními údaji disponuje řada jiných zastupitelů, vesměs členů koaličních stran vládnoucích na radnici. Pan Pospíšil jako opoziční zastupitel a člen Finančního výboru, tyto přístupové údaje nedostal a je odkazován na „standardní“ dotazy.

Oživení má za to, že výše uvedeným postupem zasáhl Úřad nezákonným způsobem do práva zastupitele a člena finančního výboru na informace. Od července 2011 poskytovalo Oživení panu Pospíšilovi právní pomoc advokáta. Správní žaloba proti nezákonnému zásahu správního orgánu byla podána v srpnu 2011, soud žalobu odmítl usnesením ze dne 16. dubna 2013.

Soud se předně neztotožnil s tím, že by neposkytnutím přístupového jména a hesla bylo panu Pospíšilovi zasaženo do jeho práv. Podle soudu měla být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, který odmítl žádost o informace. Mimo to ale soud dovodil, že je pouze na samotném zastupitelstvu, komu přístup udělí a komu ne.

Z rozsudku:

Hospodaření obce či (v Praze) městské části, a stejně tak i vnitřní kontrola tohoto hospodaření prováděná zastupitelstvem prostřednictvím jeho orgánu – finančního výboru náleží do oblasti samostatné působnosti obce či městské části (§ 84 odst. 2 písm. b/ a § 102 odst. 2 písm. a/ zákona o obcích, § 18 odst. 1 písm. g) zákona o hlavním městě Praze). Nejedná se tedy o výkon veřejné správy. Soudu nepřísluší, aby do výkonu samostatné působnosti obce týkající se jejího hospodaření a činnosti zastupitelstva spočívající v provádění vnitřní kontroly tohoto hospodaření jakkoliv zasahoval.

Žalobce v žalobě akcentuje potřebnost a veřejnou prospěšnost kontroly hospodaření městské části, kterou právě on jako člen finančního výboru a zároveň opoziční člen zastupitelstva hodlá provádět, zcela však pomíjí skutečnost, že finanční výbor, a tím méně jeho jednotliví členové, nejsou samostatným orgánem městské části, jenž by byl nadán oprávněním provádět zcela nezávisle uvedenou kontrolu. Finanční výbor předně není vůbec orgánem městské části, jak a contrario vyplývá z § 4 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze. Jedná se „toliko“ o poradní orgán zastupitelstva městské části, kterému finanční výbor také ze své činnosti odpovídá (§ 77 odst. 1, 3 ve spojení s § 87 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze). Lze tak konstatovat, že vnitřní kontrolu hospodaření městské části provádí zastupitelstvo jakožto orgán obce, které tak činí prostřednictvím svého orgánu – finančního výboru, a nikoliv žalobce jako jednotlivec. Je proto plně věcí zastupitelstva městské části, jaké technické a organizační prostředky či informace poskytne či zajistí finančnímu výboru jakožto svému orgánu za účelem řádného výkonu kontrolní činnosti. Z tvrzení samotného žalobce vyplývá, že předseda finančního výboru údaji umožňujícími přístup do účetních systémů městské části disponuje, zatímco žalobce nikoliv. Zastupitelstvo městské části zřejmě tento stav považuje za postačující pro plnění úkolů finančního výboru a není věcí soudu, aby tento postoj zastupitelstva, jenž se týká výkonu samostatné působnosti městské části, jakkoliv hodnotil.

Lze shrnout, že žalovaný není při jednání spočívajícím v (ne)poskytnutí přístupových údajů do účetních systémů Městské části Praha 1 členům finančního výboru v postavení orgánu územního samosprávného celku, kterému by bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, a neposkytnutí těchto údajů žalobci z jeho strany proto nelze považovat za nezákonný zásah správního orgánu ve smyslu § 82 s.ř.s. Posuzovaná věc z výše popsaných důvodů nespadá do pravomoci soudů ve správním soudnictví.

Zpracováno ke dni 1. 6. 2017

V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat.

Kontakt: [email protected]