Nejvyšší správní soud potvrdil názor Krajského soudu v Brně, a to, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) musí řešit podněty i bez zaplacení 10,000,- Kč poplatku.
Správní soudy tak postavili celý smysl přijímaného poplatku na hlavu. Smysl, pro který se zákonodárci nechali „ukecat“ pro jeho přijetí. Totiž v zákoně je sice napsáno, že bez poplatku nemusí ÚOHS hnout ani brvou, ale soudy potvrdili, že toto nemůže vyloučit povinnost ÚOHS konat z úřední povinnosti.
Soudy tak vyložili, že za oněch 10,000,- Kč podatel podnětu má akorát nárok na odpověď od ÚOHS, kterou musí všechny ostatní úřady člověku dát do 30 dní dle § 42 správního řádu. Inu čtěte sami:
[21] Co se týče právního hodnocení významu slovního spojení „podnět se nevyřizuje“, obsaženého v § 259 ZZVZ, Nejvyšší správní soud se taktéž ztotožňuje s názorem krajského soudu, že se jím rozumí to, že žalovaný nemusí na podnět reagovat způsobem, jaký předvídá § 42 správního řádu, avšak při zachování zásady oficiality. Ustanovení § 259 ZZVZ představuje lex specialis k obecné povinnosti správních orgánů, obsažené v § 42 právního řádu, přijímat podněty a vyřizovat je. Z toho plyne, že uvedenou povinnost bude mít žalovaný až po splnění poplatkové povinnosti podatele podnětu. „Nevyřízením“ podnětu tudíž lze rozumět to, že žalovaný nemá povinnost zabývat se podnětem a podatele podnětu následně vyrozumět ve smyslu § 42 správního řádu, nicméně, vzhledem k zásadě oficiality stanovené v § 2 odst. 1 správního řádu, z toho nelze pro žalovaného vyvozovat „zákaz“ zabývat se postupem zadavatele z moci úřední.
Díky kolegům z Transparency International, o.p.s., za rozsudek 3 As 184/2017
Zatím tu nejsou žádné komentáře.