Právo na informace je jedno ze základních práv každého občana, definované v čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Praktická vymahatelnost zákona ovšem často pokulhává. Příkladem za všechny může být naše snaha získat kopii studie, která se týká kvality ovzduší ve městě Velké Hamry. Zlepšení v dosavadní praxi nekonečného kolečka odvolávání má od 1. 1. 2020 zajistit tzv. informační příkaz – vymahatelný exekuční titul nadřízeného orgánu k poskytnutí požadovaných informací.
Dne 6. srpna 2019 jsme městu Velké Hamry poslali žádost o poskytnutí dokumentu “Zlepšení kvality ovzduší města Velké Hamry – sídliště – decentrální plynové zdroje tepla”. Jde o jednu ze studií, které si město nechalo zpracovat pro rozhodnutí, jak zajistit do budoucna dodávky tepla v situaci končící smlouvy s původním dodavatelem. Předmětná studie nabízí jako řešení přechod z uhelné kotelny na plynový kotel a toto řešení má podporu vedení obce. Řešení představuje značnou investici ze strany města, ale zároveň je prezentováno jako nejvýhodnější. Proto je s podivem, že se město dlouhodobě brání poskytnout studii veřejnosti k ověření vhodnosti a potřebnosti daného řešení.
První žádost o poskytnutí studie město odmítlo s poukazem na to, že celá studie je obchodním tajemstvím. Za obchodní tajemství studii označil autor studie dopisem, který byl městu zaslán dne 19. 8. 2019, tedy až po doručení naší žádosti o informace a městský úřad přijal jeho hodnocení bez dalšího zkoumání. Odvolali jsme se proto ke krajskému úřadu, který dvakrát označil postup městského úřadu za chybný:
“Samotné tvrzení zhotovitele studie, že celou svoji studii považuje za obchodní tajemství, jako důvod pro odepření poskytnutí informace nestačí a pro takový názor nelze v ust. § 9 InfZ najít oporu. Pouhé označení celé studie jejím autorem za obchodní tajemství není dostačující pro to, aby požadovaná informace nebyla poskytnuta, jelikož autor studie není povinným subjektem ve smyslu ust. § 2 InfZ a nelze na něj tedy přenášet oprávnění a povinnosti týkající se informační povinnosti. Povinný subjekt byl povinen zkoumat, zda konkrétní informace (skutečnosti) uvedené ve studii, která je jako celek autorem studie považována za obchodní tajemství, skutečně splňují všechny náležitosti ust. § 504 občanského zákoníku (ust. § 17 obchodního zákoníku), jelikož důvod pro odepření informace stanovený v ust. § 9 odst. 1 InfZ je vázán na existenci obchodního tajemství a nikoliv na pouhý názor zdroje informací.”
V pořadí třetím rozhodnutím, které Městský úřad Velké Hamry vydal dne 17. prosince 2019, tedy 5 měsíců po první zaslané žádosti, nám již byla informace částečně poskytnuta, ovšem za obchodní tajemství úřad označil veškeré výpočty ve studii, které mají doložit výhodnost nabízeného řešení.
S rozhodnutím úřadu se Oživení nadále neztotožňuje. Domníváme se, že studie, která analyzuje možnosti a výhodnost řešení plynofikace obce, přináší závěry a výpočty, které nemohou být obchodním tajemstvím, protože musí být přezkoumatelné a vypracované metodami, které jsou známé odborné veřejnosti. Obdobně rozhodl Městský soud v Praze již v případě znaleckých posudků, přičemž toto rozhodnutí bylo pro svou kvalitu publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu:
„I. Povinný subjekt nemůže odepřít poskytnutí znaleckého posudku vztahujícího se k jeho působnosti s poukazem na § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Znaleckou činnost je třeba vnímat jako odbornou činnost, která se ze své podstaty musí opírat o věrohodné a verifikovatelné metodologické postupy, jež jsou příslušným odborným kruhům známy. Princip znalecké činnosti tedy předpokládá, že výstupy jednotlivých znalců budou při vědomí jejich odbornosti a při důvodném předpokladu, že v důsledku této odbornosti budou užívat obdobných metod práce, srovnatelné.„
Z výše uvedených důvodů proto opět podáme odvolání ke krajskému úřadu. Tou dobou již bude v účinnosti novela zákona č. 106/1999 Sb., která mimo jiné přináší institut informačního příkazu, který by měl do budoucna zabránit tzv. ping pongu na úřadech. Pokusíme se o první vyzkoušení zmíněného institutu v praxi. Podle novely bude možné, aby nadřízený orgán, popřípadě Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), přikázal povinnému subjektu poskytnout žadateli příslušné informace v případě, kdy si je příslušný orgán jistý, že povinný subjekt má informace v určitém rozsahu ze zákona poskytnout.
Příloha:
Žádost o informace ze dne 6. 8. 2019
Rozhodnutí o odmítnutí žádosti
Rozhodnutí Krajského úřadu o odvolání
Nové rozhodnutí o odmítnutí žádosti
Pro více informací kontaktujte [email protected]
Stav ke dni 31. 12. 2019.
Zatím tu nejsou žádné komentáře.