Čepro podle antimonopolního úřadu nemusí zadávat veřejné zakázky. Podali jsme nový podnět.

V pátek 4. června jsme společně s kolegy z Datlab, z.s. odeslali nový podnět na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) ve věci státního podniku ČEPRO, a.s. Reagovali jsme tak na skutečnost, že antimonopolní úřad ve svém šetření zkraje měsíce května došel k závěru, že ČEPRO není věřejným zadavatelem. Svůj názor si však úřad vytvořil pouze na základě vyjádření dotčených ministerstev, která jsou v rozporu s vládními strategiemi.

O kauze ČEPRO jsme již informovali v lednu tohoto roku. Jelikož jsme byli toho názoru, že státní podnik splňuje podmínky veřejného zadavatele podle zákona i judikatury Soudního dvora Evropské Unie, obrátili jsme se na antimonopolní úřad s podnětem k šetření. Naléhavý zájem k ochraně veřejného zájmu umocňovala skutečnost, že ČEPRO s příchodem Andreje Babiše do funkce předsedy vlády přestalo soutěžit zakázky na nákup biosložek přidávaných do nafty a začalo je dávat tzv. z ruky společnostem v holdingu Agrofert.

ÚOHS po čtyřech měsících šetření nakonec došel k názoru, že státní podnik nesplňuje všechny zákonem stanovené podmínky pro veřejného zadavatele a šetření ukončil. Ve svém sdělení uvedl, že k takovému závěru jej vedli především dvě okolnosti. Za prvé: službu, kterou státní podnik poskytuje státu, tj. skladování státních hmotných rezerv mohou na trhu zastoupit i jiné soukromé subjekty a za druhé: stát by podle oslovených ministerstev nezachránil ČEPRO v případě jeho úpadku.

Podmínka činnosti průmyslové nebo obchodní povahy

Ve sdělení antimonopolní úřadu shledáváme zásadní nedostatky. Jedním z nich je skutečnost, že úřadem prvně citovaný důvod, tj. existence konkurence sám o sobě nemůže vést k závěru, že ČEPRO není veřejným zadavatelem.  V souladu s rozsudkem SDEU C-360/96 ve věci Gemeente Arnhem a Gemeente Rheden proti BFI Holding BV pojem „potřeby veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu“ nevylučuje, aby šlo o potřeby, které jsou nebo mohou být uspokojovány také soukromými podnikateli. Existence konkurence tak není sama o sobě dostatečným důvodem pro to, aby ČEPRO nemuselo vypisovat veřejné zakázky.

Směrodatné totiž při posouzení, zdali ČEPRO uspokojuje veřejnou potřebu, která nemá obchodní či průmyslovou povahu ve smyslu § 4 odst. 1 písm e) zákona, je pouze to, co je cílem výkonu dané činnosti – zda vytváření zisku, či nikoliv a zdali subjekt nese rizika spojená s výkonem této činnosti sám nebo se na nich podílí i stát.

Úřad si pro účely posouzení této podmínky pouze vyžádal stanoviska Ministerstva financí a Ministerstva průmyslu a obchodu, která se shodla na tom, že stát nemá důvod zachraňovat ČEPRO za každou cenu, přičemž neexistuje žádný mechanismus kompenzace ztrát, které by stát v případě úpadku státního podniku učinil. ÚOHS ve svém šetření však zcela opomenul Správu státních hmotných rezerv (SSHR), která je jediná ze zákona odpovědná za zabezpečení ropné bezpečnosti. O tom, že antimonopolní úřad činil nějaké šetření ve věci ČEPRO se šéf SSHR Pavel Švagr dověděl až z médií. Pro Hospodářské noviny vyjádřil překvapení nad tvrzením Ministerstva průmyslu a obchodu, že sklady pohonných hmot státního podniku lze bez problémů nahradit. Dále rovněž uvedl, že v současné době skladuje SSHR pohonné hmoty výlučně u státního podniku, přičemž doufá, že stát ani neuvažuje o možnosti skladovat pohonné hmoty jinde.

Šef SSHR ve svém vyjádření měl na mysli především špatnou historickou zkušenost, kdy stát umožnil skladovat státní hmotné rezervy mimo vlastní státní podnik v zahraničí. Kauza Victoriagruppe, kdy stát uložil pohonné hmoty v Německu, skončila bankrotem citovaného subjektu, část pohonných hmot zmizela a stát v tomto ohledu byl nucen podstoupit soudní řízení, aby se domohl alespoň částečné kompenzace. Výše uvedená kauza mimo jiné ukazuje, že ačkoliv mohou existovat teoretické alternativy skladování státních hmotných rezerv u soukromých subjektů, není to v dané situaci vhodné pro zajištění obranyschopnosti a obrany státu, pro odstraňování následků krizových situací a pro ochranu životně důležitých hospodářských zájmů státu.

Nedostatečně provedené šetření
Nedostatky v procesu šetření antimonopolní úřadu však netkví pouze v opomenutí SSHR. ÚOHS totiž při své analýze, zdali by stát připustil úpadek svého státního podniku, vzal vyjádření ministerstev za své navzdory skutečnosti, že jsou v přímém rozporu s vládními strategiemi vlastnické a energetické politiky státu.

Podle Státní energetická koncepce  je ČEPRO a další v šetření porovnávaný státní podnik MERO, a.s. co do bezpečnostního významu segmentu brány na roveň (v rozporu s vyjádřením Ministerstva průmyslu a obchodu). Současně jsou oba státní podniky v koncepci označeny za strategické v sekci 5.3. bod c2, kde se také explicitně stanovuje jejich společný úkol zajistit „skladování především u národních přepravců ropy a ropných produktů“. 

Strategie vlastnické politiky státu  zase explicitně ČEPRO označuje za strategický podnik s úlohou „přeprava a skladování pohonných hmot včetně ochraňování státních hmotných rezerv PHM”. Vlastnická politika také uvádí, že ČEPRO je “významnou společností jako součást energetické infrastruktury ČR“.

Ze všech výše uvedených důvodů jsme proto podali nový podnět, ve kterém apelujeme na antimonopolní úřad, aby provedl nové šetření. Podle našeho názoru zde existují důvody k zahájení správního řízení z moci úřední, jehož účelem by mělo být minimálně zhodnotit skutkový stav a odstranit rozpory mezi jednotlivými důkazy, zejména tvrzeními obou dotčených ministerstev a oběma strategickými vládními dokumenty. Tvrzení ministerstev by měla být také konfrontována s tvrzeními SSHR, která byla v šetření zcela opomenuta.

Tvrzení obou ministerstev bohužel považujeme za účelové. Zatímco ve svých strategických dokumentech zdůrazňují, že ČEPRO je při skladování státních hmotných rezerv součástí kritické infrastruktury státu, ve vyjádření pro ÚOHS tento záměr vlastnické politiky popírají. Dle našeho názoru nelze ze strany státu tvrdit, že ČEPRO je zároveň strategickým státním podnikem a součástí kritické infrastruktury státu, a poté tvrdit, že stát nemá žádného důvodu zabránit jeho případnému úpadku.

Netrváme na tom, aby ČEPRO za jiných okolností nepodléhalo režimu zákona o zadávání veřejných zakázek. To samozřejmě do budoucna možné je, ale nejprve by stát musel změnit Státní energetickou koncepci a Strategii vlastnické politiky státu. Je legitimní si položit otázku, zdali je v zájmu státu revidovat otázky energetické bezpečnosti ČR, aby ČEPRO mohlo nakupovat mimo režim zákona, ale tuto otázku si musí položit stát, což je ostatně výlučně v jeho působnosti.

Jako optimální řešení se nabízí rozdělení státního podniku na strategickou a byznysovou část. Alternativou je nastavení corporate governance státního podniku a jeho vztahu se SSHR tak, aby řízení státního podniku a jeho veškeré obchodní aktivity se státem probíhaly za průhledných a tržních podmínek. Antimonopolní úřad však rozhoduje k určitému skutkovému a právnímu stavu a na tyto okolnosti nemůže brát zřetel. Dokud nedojde ke změně Vlastnické politiky státu a Státní energetické koncepce, nelze podle našeho názoru dojít k závěru, že ČEPRO není veřejným zadavatelem.

Kontaktujte nás pro více informací
Nezisková organizace Oživení se kontinuálně věnuje tématům korupce, střetu zájmů a vyšší transparentnosti na všech úrovních veřejné správy a veřejné politiky (vláda, parlament, kraje, města, obce, úřady). Cílem spolku je prosazování principů odpovědnosti a transparentnosti ve veřejné správě, rozvoj občanské společnosti, demokracie a právního státu a podpora aktivní účasti občanů na správě věcí veřejných.

Marek Zelenka, [email protected]

Jan Nevyjel, [email protected]

Jiří Skuhrovec, [email protected]