Cenzura ve zpravodajích přetrvává. Jak se bránit?

Několikrát ročně se na poradnu obrátí opoziční zastupitelé s tím, že jim odmítají ve zpravodaji otisknout jejich příspěvek. Přestože již 10 let platí tiskový zákon, stále se najdou města, která se snaží cenzurovat názory opozičních zastupitelů. Co dělat, když k tomu dojde?

V říjnu se na nás obrátila zastupitelka ze Strážku, které neotiskli článek zaslaný v červnu. Opakovaně požadovala jeho zveřejnění v září, ale pouze emailem a neuvedla, že jde o žádost podle tiskového zákona o zveřejnění doplňující informace. Redaktorka, která je ale zároveň členkou Rady městyse, naposled odmítla žádost s tím, že zveřejnění neumožňují Pravidla pro vydávání, podle kterých není možné zveřejnit příspěvky týkající se soukromých nebo osobních sporů občanů či skupin občanů (viz čl. 8, odst. 3 těchto pravidel).

V pravidlech pro vydávání zpravodajů se velmi často objevují snahy mít příspěvky pod kontrolou. Aby nebyly zveřejněny ty, které jsou příliš kritické či přinášejí informace, které radnice nechce zveřejňovat atd. Velmi často jde o formulace podobné našemu případu – vyloučení osobních sporů nebo o sice správné vyloučení urážlivých příspěvků či příspěvků dotýkajících se cti jiných osob, tak jak požaduje tiskový zákon, ovšem s velmi extenzivním výkladem. Někdy je snaha dát redakční radě pravomoc rozhodovat o pravdivosti jednotlivých názorů (o to se pokoušejí i v Strážku).

Z naší praxe vyplývá, že většinou jsou obdobné body pravidel využívány zejména k politickému boji a cenzuře opozičních politiků. Pokud je téma relevantní – to znamená, týká se dění v samosprávném celku a má na něj vliv rozhodování orgánů obce, jde v 99 % o příspěvek, který má být dle tiskového zákona otištěn. Proto doporučujeme zastupitelům nenechat se odradit a podle tiskového zákona otištění příspěvku vymáhat.

Co říká judikatura ke konfliktu práva na ochranu osobnosti s právem na informace?

Ústavní soud se vyslovil, že je nutné respektovat rovnováhu mezi právem na informace a osobnostními právy konkrétního subjektu a nemohou se překračovat určité hranice spojené s atributy demokratické společnosti. Je ale nutné rozlišovat mezi soukromou osobou a veřejnou osobností.

Fyzická osoba, která vystupuje jako veřejná osobnost však musí počítat s tím, že se vědomě vystavuje pozorné a ne vždy objektivní kontrole svého jednání a chování, a to jak ze strany svých voličů či členů stejné politické strany, tak, a to zejména, ze strany politické opozice, novinářů i všech občanů. Nevyhnutelnou stránkou výkonu veřejné funkce je tedy nutnost větší míry tolerance k negativním postojům či hodnocením, kterým se osoba veřejně činná vystavuje přijetím této funkce, a nikoli v neposlední řadě i srozumění takové osoby se snášením důsledků vyvozených z její společenské a politické odpovědnosti. (nález IV. ÚS 154/97).

 

A jak se judikatura staví k otázce pravdivosti?

Pokud pravidla obsahují bod, že redakční rada nebo redakce kontroluje správnost informací v příspěvcích, jedná se většinou opět pouze o skrytou cenzuru. A zároveň se zde naráží na nejčastější nedorozumění a nepochopení rozdílu mezi informací a názorem. Názor je z podstaty subjektivní, a tudíž není možné hodnotit jeho pravdivost. Ale může obsahovat nepravdivou faktickou informaci – tady pak je na místě redakční poznámkou uvést, že chodník nestál milion korun, ale milion tři sta tisíc korun a ideálně doplnit zdroj informace. Kvůli tomu ale není nutné cenzurovat celý příspěvek.

Dle judikatury vydavatel není oprávněn přezkoumávat a pro účely uveřejnění hodnotit obsah jednotlivých sdělení zastupitelů z pohledu objektivity a vnitřní vyváženosti, zejména proto, že sdělení mají sloužit k vyjádření názorů, tedy hodnotících soudů, které testu pravdivosti nepodléhají a pro svou subjektivitu ani podléhat nemohou (nález ÚS 156/99).

Názorová vyváženost obsahu regionálního periodika nemá být dosažena publikováním názorů, které pokládá za žádoucí vydavatel, ale publikováním rozdílných názorů ve vzájemně odpovídajícím rozsahu(rozsudek NS 25 Cdo 675/2019). To je také účelem a podstatou legislativního ukotvení sdělení v tiskovém zákoně.

Jak jsme pomohli?

Poté, co jsme si ověřili, že není zákonný důvod pro odmítnutí zveřejnění příspěvku paní zastupitelky, náš advokát sepsal (za paní zastupitelku) žádost o publikaci doplňující informace s tím, že zastupitelka je připravena své právo vymáhat i soudně. Až na základě této žádosti došlo ke zveřejnění příspěvku. Zároveň nám zastupitelka poslala informaci, že po dlouhém usilování byla zřízena redakční rada zpravodaje, podle jejího vyjádření se tak stalo i díky tomu, že se na nás obrátila.

Facebook
Twitter
Zatím tu nejsou žádné komentáře.

Přidejte komentář