Zakázka v Třebíči až podezřele seděla pouze stávajícímu dopravci, který patří pod skupinu ICOM Transport. Garáží pro desítky autobusů prostě jen tak někdo nedisponuje. A disponovat nebude.
Za ušití zakázky na míru pro stávajícího dopravce ICOM Transport nakonec po pěti letech dostal Třebíč definitivně potvrzenou pokutu 1,5 mil. Kč. Navzdory najatým advokátům a externím posudkům se Třebíči nepodařilo ani ÚOHS ani správní soudy přesvědčit o tom, že zakázka byla férová.
Jak to na jaře 2016 začalo:
Přes rozhraní Globaleaks, které zabezpečuje naprostou anonymitu oznamovatele, jsme byli upozorněni na podezřelé nastavení zakázky na zajištění autobusové dopravy v Třebíči a okolních obcích. Informace, které jsme díky oznamovateli získali, jsme zhodnotili jako tak závažné, že jsme se rozhodli zaplatit poplatek 10 000,- Kč a podat podnět na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Šlo totiž o zakázku s předpokládanou hodnotou 280 mil. Kč na 8 let, o kterou musel být na trhu velký zájem. Bohužel se do zadávacího řízení přihlásila pouze jediná společnost – TRADO-MAD, s.r.o., IČO: 25320807, jež je 100% vlastněna jihlavskou společností ICOM transport a.s., IČO: 46346040.
Zadávací podmínky zakázky byly, dle našeho názoru, diskriminační v následujících ohledech:
a) příliš krátká doba mezi ukončením zadávacího řízení a zahájením plnění služeb
Zadavatel totiž vypsal zakázku v dubnu 2016, přičemž uchazeči mohli podat nabídky do konce srpna 2016. Bylo zřejmé, že dříve jako na začátku října nebude s vítězným uchazečem smlouva podepsána, což kladlo značné nároky na dispozice vybraného uchazeče. Obstarat do 1.ledna 2017 desítky potřebných autobusů s velmi specifickými parametry (GPS vybavení pro komunikaci se semafory, WI-FI připojení, USB nabíječky…) k plnění zakázky není tak snadné. Konkurence dokonce tvrdila, že téměř nemožné. My si pomohli ještě odkazem na rozhodnutí ÚOHS R142/16, které podobně krátkou lhůtu v zakázce na autobusovou dopravu označilo jako rozpornou se zákonem.
b) požadavek na krytá stání používaných vozidel
Největším paradoxem zakázky byl požadavek vyplývající přímo z návrhu smlouvy, a to že vybraný uchazeč musí uchovávat všechny autobusy pod střechou. Není tak s podivem, že jediný uchazeč, který se do zadávacího řízení přihlásil a splňoval i tento požadavek, byl stávající dopravce TRADO-MAD, který si podle vyjádření svých konkurentů právě požadované parkovací stání před nedávnem pořídil.
Neznáme sice podmínky v Třebíči, nicméně pochybujeme, že by tento požadvek dokázal v tak krátké lhůtě splnit kdokoli jiný kromě stávajícího dopravce.
Značné podezření na porušení zásady rovného zacházení v nás vzbudily i
c) podobnosti projektového záměru a zadávací dokumentace
TRADO-MAD totiž podle svých webových stránek podal projektový záměr pro získání evropských dotací na inovaci autobusové dopravy v Třebíči. Projektový záměr byl však až podezřele shodný se zadávací dokumentací, kterou město Třebíč zveřejnilo. Není tedy zřejmé, který dokument vznikl první. Pokud to byl projektový záměr, který byl inspirací pro zadávací dokumentaci, pak šlo o zásadní porušení zásady rovného zacházení. Tato zjištění však již musíme nechat na ÚOHS.
Výše zmíněné nás tedy vedlo k přesvědčení, že reálná soutěž v Třebíči nemohla proběhnout. Zatím to vypadá, že i ÚOHS sdílí naše pochybnosti, neboť zahájil s městem Třebíč správní řízení.
Podnět na ÚOHS ze dne 24. října 2016
ÚOHS
Na základě našeho podnětu obdržel Třebíč pokutu ve výši 1,5 mil. Kč,
Názor I. instance, že požadavek na krytá stání byl především zcela diskriminační a nahrával stávajícímu dodavateli, potvrdil i předseda ÚOHS
Rozhodnutí předsedy ÚOHS Z 24. 3. 2017
Předseda se v rozkladu vyjádřil např. následovně:
49. Pokud jde o zadavatelem tvrzené cíle, tedy že stanovením závazku krytého stání mělo být dosaženo absence zpoždění spojů a zajištění pohodlí cestujících, ohrožených v důsledku námrazy a zasněžení, sděluji, že předmětný závazek krytého stání nelze shledat ani přiměřeným, ani dostatečným k dosažení proklamovaného záměru.
50. K přiměřenosti závazku krytého stání zadavatelem uváděným účelům poukazuji, že přestože námraza a zasněžení představují okolnosti připadající v úvahu pouze po část roku (zimní období), zadavatel požadoval zajištění závazku krytého parkovacího stání pro celou dobu plnění veřejné zakázky, tj. pro období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2024. Ve vztahu k letnímu období tedy zadavatelem tvrzené „legitimní“ důvody postrádají jakoukoliv relevanci a již v této okolnosti lze shledat nepřiměřenost nastavení požadavku na závazek krytého stání.
54. Pokud jde o námitku zadavatele, že ve vztahu k závazku krytého stání nestanovil bližší podmínky a bylo jej tedy možno splnit i jednoduchým přístřeškem, konstatuji, že „jednoduchý přístřešek“ nepochybně není způsobilý v zimním období zabránit vlivu nízkých teplot a povětrnostních podmínek, které mohou vést ke vzniku nečistot a námrazy. Uvedeným tvrzením tedy zadavatel spíše posiluje závěr Úřadu o diskriminačním charakteru závazku krytého stání, neboť i „jednoduchý přístřešek“, jakkoliv nemusí postačovat k dosažení tvrzených cílů, může současně odrazovat od účasti v zadávacím řízení.
K námitce zadavatele, že si přece nikdo nestěžoval, takže nemůžeme vědět, z jakého důvodu se nepřihlásili, ÚOHS sdělil:
68. S přihlédnutím k těmto okolnostem nelze ani „nulovou aktivitu“ ze strany potenciálních dodavatelů vykládat tak, že jednání zadavatele při stanovení zadávacích podmínek bylo v souladu se zákonem, neboť takto definovaná ZD může naopak vyvolávat pochybnosti o tom, zda nebyla nastavena některým uchazečům „na míru“ a vyvolávat rozhodný odrazující efekt nejen na uplatňování obranných prostředků, ale též na účast dodavatelů v zadávacím řízení obecně. Námitku mám proto za zcela nedůvodnou.
Správní soudy
Třebíč podal proti rozhodnutí ÚOHS správní žalobu a následně i kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
Krajský soud v Brně dne 7. 3. 2019 a následně Nejvyšší správní soud o dva roky později potvrdily, že požadavek na krytá stání byl diskriminační a mohl zásadně omezit další potenciální dodavatele. Stejně tak potvrdily, že pokuta v takové výši byla přiměřená a adekvátní.
Rozhodnutí NSS s vyznačenými důležitými pasážemi naleznete zde:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2021
Po neuvěřitelných 5 letech (!) tak Třebíč definitivně ví, že jej za ušití zakázky na míru pro ICOM Transport dostihl trest, proti kterému už se nemá kam odvolat.
Stav ke dni 28. 1. 2022
Pro další informace kontaktujte [email protected]
Zatím tu nejsou žádné komentáře.