Dne 1. 12. 2016 podalo občanské sdružení Oživení žalobu na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve věci zpoplatnění podání podnětu ve výši 10 000 Kč, který upozorňoval na pochybení v zadávacím řízení na provozování MHD v Třebíči. Poplatek považuje Oživení za protiústavní a žaluje ÚOHS na vydání bezdůvodného obohacení. Případem se zabýval Městský soud v Brně a nyní i Ústavní soud.
Celá kauza je důsledkem nového zákona o zadávání veřejných zakázek účinného od října letošního roku, který ukládá povinnost komukoliv, kdo chce upozornit ÚOHS na nezákonnost v zadávacím řízení, zaplatit poplatek 10 000 korun za každou zakázku, na kterou autor podnětu upozorňuje. Zpoplatnění podnětu se přitom v zákoně objevilo z iniciativy poslanců a nebylo součástí původního vládního návrhu zákona. Vybírání poplatku ze strany úřadu považujeme za protiústavní, neboť je v rozporu s článkem 18 Listiny základních práv a svobod i článkem 1 odst. 1 Ústavy ČR.
Předmětný poplatek nepřiměřeně zasahuje do ústavou garantovaného petičního práva, které občanům zaručuje právo obrátit se ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi. Ústavní soud již dříve judikoval, že výkonem petičního práva je například podání trestního oznámení. Rozdíl mezi podáním trestního oznámení a podnětu k prošetření spáchání správního deliktu shledáváme pouze v míře společenské škodlivosti. Jen stěží si lze představit situaci, kdy by poplatkovou povinností bylo zatíženo podávání trestních oznámení.
Zastáváme názor, že vybírání poplatku je také v rozporu se základními principy činnosti správních orgánů, a to konkrétně s principem souladu s veřejným zájmem a principem veřejné správy jako služby občanům. Z judikatury Ústavního soudu lze dovodit, že občané mají právo podílet se na chodu veřejných záležitostí, upozorňovat na nesprávnost či nespravedlnost.
V lednu 2017 vyzval Městský soud v Brně Úřad pro ochranu hospodářské soutěže k vyjádření k žalobě. Dne 30. ledna 2017 jsme obdrželi repliku Úřadu. Úřad v ní odmítá veškeré žalobní body Oživení, přičemž uvádí, že si nemohl z důvodu zákonné povinnosti počínat jinak. Mimo to dodává, že Oživení se snaží zneužít vyvoláním soukromoprávního sporu k přezkumu ústavnosti.
Na nařčení Úřadu, že Oživení zneužívá práva a obchází zákon jsme reagovali duplikou ze dne 21. února 2017, ve které jsme tvrzení Úřadu striktně odmítli. Poukázali jsme především na skutečnost, že nám z důvodu nekvalitní zákonodárné činnosti jiné prostředky ochrany v předmětné věci nezbývaly.
U Městského soudu v Brně jsme nakonec úspěšní nebyli. Soud v odůvodnění obrazně pokrčil rameny a řekl, že nemůže nic dělat, pokud je zákon takto explicitní. K našemu zklamání však nevyhověl ani návrhu na přerušení řízení a postoupení věci k Ústavnímu soudu.
Jelikož jistina, o kterou ve sporu jde, nepřesahuje 10,000,-Kč, nemohli jsme ve věci podat ani odvolání. Vyčerpali jsme tak veškeré opravné prostředky, což je nutná podmínka k podání ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost jsme podali dne 17.11.2017. Ústavní soud stížnost přijal přidělil věci spisovou zn. sp. zn. II.ÚS 3621/17. Věc byla přidělena soudci zpravodaji doc. JUDr. Vojtěchu Šimíčkovi, Ph.D.
Věcí se bude zabývat plénum Ústavního soudu, což je dobrá zpráva, neboť jedině to je oprávněno zrušit část zákona. K naší stížnosti se připojila i Ombudsmanka Anna Šabatová, která zaslala soudu přípis, ve kterém upozorňuje na některé absurdity, které se na ÚOHS díky poplatkům dějí. Proti našemu návrhu se naopak vyslovila Vláda prostřednictvím ministra Pelikána. Nejvtipnější pasáže z obou přípisů jsme shrnuli v našem blogu zde.
Aktualizace:
Vyhráli jsme u Ústavního soudu
Pravda, je to trochu Pyrrhovo vítězství, protože z procesních důvodů jsme zatím nedosáhli zrušení nesmyslného poplatku za podání podnětu na UOHS na plénu, ale druhý senát Ústavního soud se nás stejně zastal a zrušil rozsudek Městského soudu v Brně. Ten má nyní náš případ poslat do správního soudnictví.
Sportovní terminologii by se dalo říct, že jsme doběhli do cíle zkratkou, na kterou nás organizátoři závodu sami pustili, což se ale Ústavnímu soudu nelíbilo, tak nás poslal zpátky na start a vzkázal organizátorům, ať nás pošlou jinudy. Nutno dodat, že druhému senátu Ústavního soudu se naše zkratka líbila a v cíli nám chtěl předat medaile.
Stěžejní část nálezu II. ÚS 3621/17
15. Za této situace Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatel skutečně bránil proti tvrzenému zásahu do svého petičního práva tak, jak se podává z citovaného plenárního
usnesení, když nejprve požádal o vrácení zaplaceného poplatku a následně podal žalobu k soudu. Jakkoliv se z plenárního usnesení podává, že pro tuto svoji obranu nezvolil správný žalobní typ, nelze pominout, že ani městský soud neměl zjevně žádné pochybnosti o tom, že daný nárok lze vyřešit v rámci řízení o žalobě na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud teprve ex post z plenárního usnesení vyplynulo, že takový postup nebyl možný, nezbývá nyní rozhodujícímu senátu než konstatovat, že městský soud pochybil, když tento procesní postup akceptoval a nezvážil možnost, spočívající v posouzení žaloby stěžovatele – z hlediska jejího obsahu – jakožto žaloby brojící proti nezákonnému rozhodnutí, případně jinému zásahu správního orgánu, spočívajícímu v nevrácení uhrazeného poplatku a v postupu podle ustanovení § 104b o. s. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení totiž platí, že náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, soud řízení zastaví a současně navrhovatele poučí o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví (odst. 1), případně rozhodne o postoupení věci věcně příslušnému soudu, který rozhoduje věci správního soudnictví (odst. 2).
16. Z důvodu korektnosti je nicméně vhodné dodat, že toto pochybení městského soudu se vyjevilo teprve následně v důsledku právních závěrů obsažených v plenárním usnesení, jelikož z obsahu napadeného rozsudku je patrno, že se městský soud meritornímu přezkumu uplatněného nároku nijak nevyhýbal. Hrozba zmíněné „procesní pasti“ tedy nevznikla bezprostředně v důsledku napadeného rozhodnutí městského soudu, nýbrž teprve souběhem rozdílných právních náhledů obsažených v plenárním usnesení Ústavního soudu a v napadeném rozsudku městského soudu. Pokud by totiž plénum Ústavního soudu akceptovalo procesní postup městského soudu a vyjádřilo se k ústavní konformitě napadeného zákonného ustanovení, byly by tím současně vypořádány i všechny podstatné stížnostní námitky. Nelze však připustit, že by se stěžovateli nedostalo soudní ochrany jen proto, že jeho návrh byl – podle názoru pléna Ústavního soudu – chybně přijat k meritornímu posouzení městským soudem.
Podali jsme zároveň podnět na ÚOHS dle daňového řádu na vrácení přeplatku daně podle doporučení pléna Ústavního soudu, abychom měli pokryty všechny procesní varianty.
Podali jsme podnět na
stav ke dni 12. 12. 2018
Zatím tu nejsou žádné komentáře.