Ombudsmanka se připojila k ústavní stížnosti Oživení proti zpoplatnění podnětů na ÚOHS. A není to nudné čtení!

Plénum Ústavního soudu bude jednat o naší ústavní stížnosti na zrušení poplatku 10,000,- Kč za podnět na ÚOHS. Tento legislativní paskvil, o jehož schválení přesvědčoval poslance osobně předseda ÚOHS pan Rafaj (ex ČSSD), by konečně mohla přestat zavazet v našem právním řádu. Blíže o celé kauze zde.

V řízení se na naši stranu přidala a argumenty podpořila zrušení poplatku i Ombudsmanka Anna Šabatová. V jejím přípise jsou dosti podstatná fakta, která odhalují celkovou absurditu zpoplatnění podnětů i vnitřní fungování ÚOHS, které je pro běžné smrtelníky jinak zahaleno neprostupnou mlhou. Rádi bychom se s vámi o tyto závěry podělili, vybrali jsme nejlepší citace a doplnili o naše názory a postřehy:

„Jedná se tedy o institut (rozuměj zpoplatnění podnětu 10.000 Kč)  z legislativního pohledu zcela raritní, který nemá v českém právním řádu obdoby.“

  • Slušná vizitka pro poslance, kteří hlasovali pro zpoplatnění,  hlavně z Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj (ve volebním období 2013-2017 mu předsedala Milada Halíková (KSČM)

„Vzhledem k tomu, že nejvýznamnějším znakem kontrolní činnosti ÚOHS ve sledovaném období byla jeho neexistence, považuji za zbytečné ji zachycovat do grafu.“

  • Kde nic není, ani smrt nebere…. A to se ÚOHS dušoval, že vlastní kontrolní činnost konečně rozjede. Nastává tedy pádná otázka, jakou vlastní iniciativu ÚOHS v oblasti dohledu nad veřejnými zakázkami vykonává, zejména s přihlédnutím k tomu, že úřadu v roce 2012 byl podstatně navýšen rozpočet kvůli snížení limitů pro zakázky malého rozsahu a předpokladu větší práce pro ÚOHS. To se však nakonec nekonalo, v r. 2013 senátoři vrátili limity na původní hodnoty, avšak navýšený rozpočet už zůstal.

 „Dále je třeba poznamenat, že za rok 2017 obdržel ÚOHS rovněž přibližně 220 nezaplacených podnětů, které v souladu s v roce 2017 účinnou směrnicí OS 8/2017 nesměl prověřit žádný z právníků sekce veřejných zakázek.“

  • Jestli si ÚOHS myslí, že povinnost konat z úřední povinnosti se nevztahuje na veškerý personál, který na ÚOHS podněty vyhodnocuje, tak jde o hodně kreativní výklad principu oficiality. mimochodem, tuto směrnici nám na naši žádost ÚOHS odmítl vydat s odůvodněním, že se netýká občanů, ale jen vnitřního chodu ÚOHS:)

“Z hlediska účelu zavedení poplatku totiž zpoplatnění výkonu státní správy nedává žádný smysl. Fakticky se jedná pouze o přesouvání veřejných prostředků mezi jednotlivými kapitolami státního rozpočtu…”

  • Jinými slovy, ÚOHS musí vyžadovat zaplatit poplatek za podněty i ostatních úřadů. Tedy peníze z jedné kapsy státního rozpočtu je potřeba poslat do druhé kapsy. Další slepá cesta v Hlavě XXII?

K podnětům od orgánů státní správy (např. ministerstev nebo ROPů): „Bez ohledu na závažnost namítaných sdělení, nedošlo u nezaplacených podnětů k využití takto předaných informací, neboť byly odloženy záznamem do spisu bez vyrozumění předávající instituce, a to i v případě, že obsahovaly výslovnou žádost o vyrozumění.“

  • Představte si například, že by na ÚOHS přišel podnět z Ministerstva financí, který by obsahoval závažné podezření z manipulace soutěží na zakázky placené ze státních dotací na jehož základě se má rozhodnout o krácení dotací ex-post. ÚOHS, de iure normální správní orgán placený z našich daní, by bez zaplacení poplatku 10 tisíc nehnul ani brvou a  podnět by bez dalšího jen založil. Státní správa at its best…

„Celkově vzato postrádá zpoplatnění výkonu státní správy jakéhokoliv smyslu. Byť zákonodárce může přijímat i zákony, které jsou iracionální, je podle mého názoru třeba se ptát, zda je vůbec takto iracionální krok legitimní. Tím spíše v případě, že současný stav ve vztahu k orgánům vykonávajícím státní správu je podle všeho důsledkem nedomyšlenosti legislativní změny, nikoliv realizací jasné politiky, která by směřovala určitým (byť jakkoliv kontroverzním) směrem.“

  • Jinými slovy: Poslanci si mohou někdy vymýšlet hloupá pravidla, musí však vždy brát  ohled na prostředí, ve kterém se pravidla uplatňují a mít alespoň nějakou vizi s jakou zákony schvalují.

„Přitom úřad v šetření vedeném mým zástupcem zdůraznil, že v rámci úřední činnosti využívá segment společenských hlídacích psů, a to média, na základě jejichž informací zvažuje zahájení šetření z vlastní iniciativy. Paradoxně se však ochuzuje o podání, která mohou být daleko lépe rozpracovaná a precizovaná, od nevládních organizací, které se přímo oblastí veřejných zakázek a jejich transparentností zabývají“

  • Děkujeme:)

„Konstrukční prvky poplatku tak, jak jsou v současnosti nastaveny, prakticky eliminují možnost širší participace nevládních organizací na kultivaci prostředí veřejných zakázek.“

  • Konečně si toho někdo všiml. Ale jestli on to vlastně nebyl  záměr představitelů ÚOHS mít klid na práci? Lépe nedomýšlet.

„Srov. s nálezem ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 298/12 ze dne 13.12. 2012: „Idea právního státu  vychází z principu, že stát a občan nejsou v zásadním sporu, ale stát má sloužit občanům, občané jsou loajální k zájmům státu, participují na plnění úkolů státu; právo občana obracet se na státní orgány s podněty lze dovodit, že občané mají právo podílet se na chodu veřejných záležitostí, upozorňovat na nesprávnosti či nespravedlnosti.“

  • To by mohlo být nové motto naší veřejné správy, sice je trochu dlouhé, ale je nutné ho neustále připomínat.

„Z hlediska veřejného zájmu je však třeba se ptát i na to, jak se toto snížení promítlo do praxe ÚOHS. Vzhledem k téměř úplné absenci vlastní kontrolní činnosti ÚOHS a snížení množství podnětů  na několik jednotek procent původního nápadu, je otázkou, jaké informační zdroje ÚOHS v současné době vlastně zbývají. Mnoho se jich totiž nenabízí.“

  • Tuto otázku si klademe už dva roky. Že by křišťálová koule nebo tarot?

„Naproti tomu mnohé jiné kontrolní orgány provádí rutinně na základě podnětů od veřejnosti šetření v terénu (například ČOI provedla za rok 2017 přes 30 000 kontrol).55 Žádný z těchto orgánů ani neuvažoval o podobném řešení, přestože se zcela jistě rovněž musejí vypořádávat s podněty obstrukčními či šikanózními. Tyto orgány naopak podněty považují za usnadnění své práce, které jim umožňuje přesněji zacílit problematické jevy a nastavit účelně kontrolní plány.“

  • Kdyby mohla ČOI využít antidiskriminačního zákona, už ho dávno použila:)

Ústavní soud samozřejmě oslovil i Vládu ČR, která si svým usnesením ze dne 6. června 2018 odhlasovala, že se připojí k řízení a bude hájit nesmyslný poplatek. Vypracovat argumentaci dostal za úkol ještě pan ministr Pelikán. A taky se činil:

“Stanoví-li tedy napadené ustanovení ve svém odstavci čtvrtém, že „se podnět nevyřizuje“ nebyl-li poplatek složen, jedná se dle názoru vlády pouze o „zbavení“ povinnosti ÚOHS v takovémto případě petici/podnět vyřídit a vyrozumět o způsobu ieiího vyřízení osobu, která podnět podala/petenta. Napadené ustanovení však nezbavuje petenta možnosti podnět podle napadeného ustanovení podat a stejně tak nezbavuje ÚOHS vázanosti výše uvedenými obecně platnými principy oficialitv a legality.

  • Tento výklad by znamenal, že za 10,000,- Kč má člověk akorát nárok na to, aby mu do 30 dnů ÚOHS odpověděl, jak s podnětem naložil. To si ale může zdarma ověřit pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím. No, obáváme se, že než by začal ÚOHS tento (byť podle nás správný) výklad používat, to dřív bude v pekle sněžit…

 

Celé vyjádření Ombudsmanky naleznete zde.

Celé vyjádření ministra Pelikána naleznete zde.

Facebook
Twitter
Zatím tu nejsou žádné komentáře.

Přidejte komentář