Nekonečné čekání na informace o Masarykově nádraží od Českých drah

Spor s Českými drahami, a.s. (ČD) je ukázkovým příkladem toho, jak lze v ČR efektivně bránit veřejné kontrole. Od roku 2008 se Oživení zajímá o plánovaný developerský rozvoj v oblasti Masarykova nádraží. Více o kauze zde: https://oziveni.cz/2014/05/proces-revitalizace-masarykovo-nadrazi/

Ani po 10 letech (!) jsme se nedokázali dobrat výsledku, zda byly smlouvy s developery výhodné či nikoli. Neskutečné obstrukce Českých drah nás vedou spíše k závěru, že smlouvy byly značně nevýhodné. Jde o pozemky, na kterých se nyní snaží developovat skupina PENTA.

V dubnu 2013 padl ve věci první rozsudek Městského soudu v Praze , na základě kterého začal konečně konat tehdejší předseda představenstva pan Žaluda. Znovu tak rozhodl o odvolání Oživení z července 2012, a to tak, že prvoinstanční rozhodnutí Českých drah tentokrát zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení na ČD. ČD nám následně nevyhověli, a tak jsme se opět odvolali k předsedovi představenstva, který nečekaně opět rozhodnutí svých podřízených zrušil a vrátil. Takto by se Českým drahám dařilo obstruovat asi do nekonečna, kdybychom proti jejich postupu nepodali správní žalobu. V lednu 2014 jsme na České dráhy podali tou dobou již třetí žalobu v téže věci. Městský soud v Praze žalobu v květnu 2014 částečně zamítl a částečně odmítl.

Ve sporu jsme pokračovali u Nejvyššího správního soudu, po kterém jsme požadovali, aby přikázal Městskému soudu efektivněji proti obstrukcím zasáhnout. Nejvyšší správní soud nám sice nevyhověl a neposunul judikaturu směrem k efektivnějšímu vymáhání informací, nicméně některé výroky soudu se staly pro celou oblast práva na informace zásadními a v jeho rozsudku (6 As 113/2014 – 35) z ledna 2015 se nachází např. tyto perly:

Stěžovatel, ať již má, či nemá nárok na poskytnutí požadovaných informací, což není předmětem tohoto řízení, je účelovým postupem žalované proti své vůli vržen do absurdní byrokratické mašinérie na úrovni příběhů z Hlavy XXII či Kafkova Zámku, a to zjevně jen proto, že žalovaná bytostně odmítá svoji zákonnou roli povinného subjektu podle zákona o svobodném přístupu k informacím a z toho plynoucí povinnosti.“

V květnu 2015 jsme obdrželi další rozsudek městského soudu (9 A 272_2014), který dal Oživení opět za pravdu a požadoval po Českých drahách ukončení obstrukcí.

ČD následně sice přestaly obstruovat a účelově „přehazovat“ svá rozhodnutí mezi právním oddělením a předsedou představenstva, nicméně naši žádost o informace o smlouvách a právním posudku zcela odmítl. Použil k tomu argument, že vše, co Oživení požaduje, je obchodním tajemstvím a z toho důvodu není možné Oživení nic poskytnout. Nezbylo nám tedy, než v  listopadu 2015 podat již čtvrtou žalobu na České dráhy.

V květnu 2018 nám Městský soud v Praze rozsudkem (9 A 230/2015) dal opět za pravdu, když řekl, že ČD nemohou označit např. celou smlouvu za obchodní tajemství. ČD však nepřiložili do spisu, který soudu zaslaly, žádnou z žádaných informací, což bohužel znemožnilo soudu, aby vydal tzv. informační příkaz.

Věc se tedy paradoxně znovu vrací Českým drahám, aby nyní rozhodli o tom, které části požadovaných informací jsou obchodním tajemstvím a vše řádně odůvodnily. S největší pravděpodobností se tak opět dostaneme před soud, neboť lze očekávat, že budou označeny téměř všechny části smluv, kromě jmen smluvních stran nebo celkových cen.

Stav ke dni 13.6.2018

Facebook
Twitter
3 Komentáře

Přidejte komentář